č. 1402/2007 Sb. NSS, Právo na informace: povinné subjekty
č. 1402/2007 Sb. NSS
Právo na informace: povinné subjekty
k § 16 odst. 2 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 61/2006 Sb.
I. Národní památkový ústav je jakožto odborná organizace státní památkové péče zřízená dle zákona ČNR č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, veřejnou institucí povinnou k poskytování informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.
II. Subjektem povinným rozhodnout dle § 16 odst. 2 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, o odvolání proti rozhodnutí Národního památkového ústavu o neposkytnutí informací je Ministerstvo kultury, které je dle § 25 odst. 2 zákona ČNR č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, Národnímu památkovému ústavu nadřízeno a žádný zvláštní zákon ohledně subordinačních vztahů mezi uvedenými subjekty nestanoví jinak.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 9. 2007, čj. 9 As 28/2007-77)
Prejudikatura: nález Ústavního soudu č. 30/2003 Sb. ÚS (sp. zn. III. ÚS 686/02), č. 119/2004 Sb. NSS, č. 226/2004 Sb. NSS, č. 1106/2007 Sb. NSS a č. 1272/2007 Sb. NSS.
Věc: Odborová organizace pracovníků správ památkových objektů při Národním památkovém ústavu proti 1) Národnímu památkovému ústavu, 2) Ministerstvu kultury, o poskytnutí informací, o kasační stížnosti žalobkyně.
Žalobkyně dne 16. 7. 2005 dopisem požádala Národní památkový ústav o poskytnutí informace dle zákona č. 106/1999 Sb. Dotázaný subjekt na žádost o poskytnutí informací nereagoval. Žalobkyně dovodila, že lhůta k jejich poskytnutí uplynula 3. 8. 2005, a proto podala proti fiktivnímu negativnímu rozhodnutí ve smyslu § 15 odst. 4 zákona č. 106/1999 Sb. odvolání datované k 5. 8. 2005. Jelikož ani poté neobdržela požadované informace ani rozhodnutí o jejich neposkytnutí (lhůta pro rozhodnutí o odvolání dle jejího názoru marně uplynula dne 21. 8. 2005), podala žalobu k Městskému soudu v Praze, v níž se domáhala zrušení obou fiktivních negativních rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že si nebyla jistá, zda k rozhodnutí o odvolání byl příslušný Národní památkový ústav nebo Ministerstvo kultury, uvedla v žalobě formou eventuálního petitu obě varianty návrhu výroku rozsudku soudu.
Městský soud rozsudkem ze dne 27.9.2006 zrušil fiktivní rozhodnutí Národního památkového ústavu a fiktivní rozhodnutí jeho generálního ředitele. Žalobu proti Ministerstvu kultury odmítl. Městský soud se při rozhodování řídil ustálenou soudní judikaturou, podle které jsou fiktivní rozhodnutí, jimiž bylo odepřeno vydání informací, nepřezkoumatelná, neboť fiktivní rozhodnutí není nikde hmotně vyjádřeno a jeho jediným obsahem je fiktivní výrok o zamítnutí žádosti o informace v plném rozsahu. Proto neměl žádné pochybnosti o nutnosti obě fiktivní rozhodnutí zrušit pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů. V otázkách pasivní legitimace své rozhodnutí odůvodnil tak, že dle článku III odst. 5 statutu Národního památkového ústavu vydaného dle § 26 odst. 2 písm. i) zákona č. 20/1987 Sb. je statutárním orgánem Národního památkového ústavu jeho generální ředitel, který přímo řídí ústřední pracoviště tohoto ústavu. Ten byl pak osobou povinnou rozhodnout o…
