č. 1817/2009 Sb. NSS, Právo na informace: odvolací orgán

Žalobce zaslal dne 9. 3. 2006 Okresnímu soudu v Berouně žádost o informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím, v níž požádal o pravomocný rozsudek ve věci sp. zn. 8 T 26/2002. Rozhodnutím předsedkyně soudu ze dne 13. 3. 2006 byla žádost stěžovatele odmítnuta.

Proti uvedenému rozhodnutí podal žalobce dne 15. 3. 2006 odvolání. Na toto odvolání neobdržel žalobce ve smyslu § 16 odst. 2 a 3 zákona o svobodném přístupu k informacím žádnou odpověď, a proto podal dne 7. 5. 2006 u žalovaného stížnost na průtahy ve smyslu § 80 odst. 3 správního řádu (č. 500/2004 Sb.), na niž však rovněž žalovaný nijak nereagoval.

Žalobce se poté obrátil na Městský soud v Praze se správní žalobou na ochranu proti nečinnosti, kterou se dožadoval, aby soud uložil žalovanému rozhodnout do tří dnů od právní moci rozsudku o odvolání žalobce ze dne 15. 3. 2006. Městský soud v Praze dne 7. 9. 2007 žalobu zamítl. V odůvodnění svého rozsudku především uvedl, že žalobce označil v žalobě za žalovaného Ministerstvo spravedlnosti, ač Ministerstvo spravedlnosti není nadřízeným orgánem předsedkyně Okresního soudu v Berouně, a proto se nelze domáhat ochrany proti namítané nečinnosti vůči němu.

Žalobce (stěžovatel) napadl rozsudek městského soudu kasační stížností, v níž především poukázal na to, že v praxi senátů Městského soudu v Praze dochází k dynamickému a značně překotnému, obtížně předvídatelnému vývoji, kdy soud o typově identických žalobách rozhoduje rozdílně. Dále poukázal na instrukci ministra spravedlnosti ze dne 21.12. 1999, čj. M-1827/99, kterou se provádějí některá ustanovení zákona o svobodném přístupu k informacím. V § 7 odst. 1 této instrukce je stanoveno, že o odvolání proti rozhodnutí povinného subjektu rozhoduje Ministerstvo spravedlnosti, tzn. žalovaný. Pokud jde o ústavně právní dimenzi této otázky, jíž se napadený rozsudek velmi zevrubně zaobírá, nelze podle stěžovatele pominout zcela zásadní aspekt věci, totiž zda vůbec lze poskytování informací žadatelům podle zákona o svobodném přístupu k informacím podřadit pod výkon soudní moci. Není-li tomu tak (o čemž je stěžovatel přesvědčen), nelze přiznat relevanci vývodům městského soudu ohledně toho, že by rozhodování Ministerstva spravedlnosti, tedy ústředního orgánu státní správy a součásti moci výkonné, o opravných prostředcích podle zákona o svobodném přístupu k informacím, mohlo jakkoliv zasahovat do nezávislosti soudů ve smyslu těch ústavněprávních principů, které napadený rozsudek in extenso uvádí. Dále stěžovatel poznamenal, že jak je zřejmé z § 124 odst. 1 písm. e), § 125 odst. 1 písm. e), § 123 odst. 1 písm. 1, a § 127 odst. 1 písm. g) zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a…