č. 2161/2010 Sb. NSS, Ochrana spotřebitele: pojem „zákazník“ v kontextu cestovních smluv
č. 2161/2010 Sb. NSS
Ochrana spotřebitele: pojem „zákazník“ v kontextu cestovních smluv
k § 852a a násl. občanského zákoníku ve znění zákona č. 159/1999 Sb.
k § 4 zákona č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání a o výkonu některých činností v oblasti cestovního ruchu a o změně zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů
k § 13 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění zákona č. 229/2006 Sb.
k čl. 2 odst. 4 směrnice Rady 90/314/EHS o souborných službách pro cesty, pobyty a zájezdy
Pojem „zákazník“ dle § 852a a násl. občanského zákoníku je nutno ve shodě s patřičnými ustanoveními zákona č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání a o výkonu některých činností v oblasti cestovního ruchu, a směrnice Rady 90/314/EHS vykládat tak, že zahrnuje rovněž osoby, v jejichž prospěch byla cestovní smlouva uzavřena. Jestliže provozovatel cestovní kanceláře omezuje ve svých všeobecných smluvních podmínkách právo reklamovat porušení závazků vyplývajících z cestovní smlouvy pouze na osoby, které s ním cestovní smlouvu uzavřely, dopouští se porušení § 13 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 8. 2010, čj. 1 As 46/2010-79)
Prejudikatura: nález Ústavního soudu č. 173/1999 Sb. ÚS (sp. zn. II. ÚS 485/98).
Věc: Společnost s ručením omezeným Blue Style proti České obchodní inspekci, ústřednímu inspektorátu, o uložení pokuty, o kasační stížnosti žalobce.
Inspektorát České obchodní inspekce Středočeského kraje a hl. m. Prahy uložil žalobci dne 3. 12. 2007 pokutu ve výši 20 000 Kč pro porušení § 13 a § 12 odst. 2 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele ve znění účinném v roce 2007. Podle tohoto zákona je prodávající „povinen spotřebitele řádně informovat o rozsahu, podmínkách a způsobu uplatnění odpovědnosti za vady výrobků a služeb, včetně podmínek uplatnění rozporu s kupní smlouvou (dále jen „reklamace“) spolu s údaji o tom, kde lze reklamaci uplatnit, a o provádění záručních oprav“ (§ 13). Porušení se měl žalobce dopustit tím, že ve svých Všeobecných smluvních podmínkách omezil právo reklamovat služby cestovní kanceláře výlučně na osobu, se kterou uzavřel cestovní smlouvu.
Proti tomuto rozhodnutí se žalobce odvolal k žalované, která rozhodnutím ze dne 1. 4. 2008 odvolání zamítla.
Žalobce se domáhal zrušení rozhodnutí žalované žalobou podanou k Městskému soudu v Praze, který ji rozsudkem ze dne 30. 11. 2009 zamítl. V odůvodnění konstatoval, že za informaci o podmínkách a způsobu uplatnění reklamace nelze považovat „reklamační řády“ a podobné jednostranné právní úkony poskytovatelů služeb, pokud mají spotřebitele znevýhodňovat oproti zákonné úpravě, jak tomu bylo v případě reklamačního řádu žalobce. Omezení osob oprávněných reklamovat práva a povinnosti z cestovní smlouvy pouze na osoby, které uzavřely předmětné smlouvy, shledal městský soud jako rozporné se směrnicí 90/314/EHS, s úpravou cestovní smlouvy obsaženou v § 852 a násl. občanského zákoníku, a dále se zákonem č. 159/1999 Sb., kterým byla uvedená…
