dnes je 29.2.2024

Input:

č. 2443/2011 Sb. NSS; Opatření obecné povahy: negativní vymezení; sazebník úhrad za poskytování informací

č. 2443/2011 Sb. NSS
Opatření obecné povahy: negativní vymezení; sazebník úhrad za poskytování informací
k § 5 odst. 1 písm. f) zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím
k § 46 odst. 1 písm. a) a § 101a a násl. soudního řádu správního ve znění zákona č. 127/2005 Sb.
k § 171 a násl. správního řádu (č. 500/2004 Sb.)
Sazebník úhrad za poskytování informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, vydaný ke sjednocení postupu zaměstnanců státní instituce a jen tyto zaměstnance také zavazující, není opatřením obecné povahy ve smyslu § 101a a násl. s. ř. s., resp. § 171 a násl. správního řádu z roku 2004. Návrh na jeho zrušení postupem podle § 101a s. ř. s. proto Nejvyšší správní soud odmítne [§ 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.].
(Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 8. 2011, čj. 8 Ao 4/2011-22)
Prejudikatura: č. 605/2005 Sb. NSS, č. 740/2006 Sb. NSS, č. 1383/2007 Sb. NSS, č. 1915/2009 Sb. NSS, č. 2140/2010 Sb. NSS, č. 2164/2011 Sb. NSS a č. 2301/2011 Sb. NSS; nález Ústavního soudu č. 198/2008 Sb. ÚS (sp. zn. Pl. ÚS 14/07).
Věc: Pavel Č. proti Ústavnímu soudu o návrhu na zrušení opatření obecné povahy.

Návrhem doručeným Nejvyššímu správnímu soudu 21.7.2011 se navrhovatel domáhal zrušení Opatření ředitele soudní správy: Sazebník úhrad za poskytování informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ze dne 1.12. 2009 (dále jen „sazebník“).
Navrhovatel uvedl, že se domáhá přezkumu opatření obecné povahy „Opatření ředitele soudní správy ÚS ČR, ve znění účinném v den rozhodování soudu“, protože byl opakovaně zkrácen na svém právu svobodného přístupu k informacím. Dle jeho tvrzení Ústavní soud u každé žádosti o informace odkazuje na sazebník, na vyčíslení úhrady a na způsob úhrady v něm stanovené a odkazuje na soulad sazebníku s právním řádem republiky - tuto skutečnost však navrhovatel zpochybnil.
Navrhovatel konkrétně namítal, že podle sazebníku považuje Ústavní soud za mimořádně rozsáhlé vyhledávání práci zaměstnance přesahující hodinu času. Podle navrhovatele nelze mít za to, že práce v řádu hodin je rozsáhlým vyhledáváním.
Navrhovatel dále brojil proti tomu, že „sazba za kopie je výší částky obchodní cenou včetně nevyčíslené DPH, nikoli jednotkou úhrady nepřesahující náklady na pořízení kopií“, a dále proti tomu, že odpůrce zvyšuje náklady za poskytnutí informace na úkor žadatelů, protože si vynucuje dodání informací „poštovní dodejnou“, ač správní řád vyjadřuje, že má poskytovatel informací doručit do vlastních rukou toliko rozhodnutí, nikoli informace, a zejména ne s dodejkou.
Navrhovatel dále namítal, že tvrzené opatření není v materiálním souladu se zákony, ale bylo vydáno v rozporu se správním řádem. Proto se domáhal přezkumu materiálně a formálně vadného rozhodnutí odpůrce o stížnosti na neposkytnutí informací a „přes jeho očekávanou kasaci a vrácení stížnosti k dalšímu řízení s velkou pravděpodobností nedojde k nápravě protiprávního a nezákonného stavu způsobeného platným sazebníkem úhrad bez zásahu adresovaného státního orgánu -bude nadále poškozován a důsledkem aplikace sazebníku bude další žalobní řízení“.
Nahrávám...
Nahrávám...