č. 2451/2012 Sb. NSS, Správní řízení: ustanovení opatrovníka
č. 2451/2012 Sb. NSS
Správní řízení: ustanovení opatrovníka
k § 32 odst. 4 správního řádu (č. 500/2004 Sb.)
I. Ustanovení opatrovníka podle § 32 odst. 4 správního řádu z roku 2004 není podmíněno předchozím souhlasem ustanovované osoby.
II. Obec může být podle konkrétních okolností toho kterého případu považována za vhodnou osobu pro ustanovení opatrovníka ve smyslu § 32 odst. 4 správního řádu z roku 2004.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2011, čj. 8 As 22/2011-78)
Prejudikatura: nález Ústavního soudu č. 97/2001 Sb. ÚS (sp. zn. II. ÚS 27/2000).
Věc: Statutární město Plzeň proti Českému telekomunikačnímu úřadu o ustanovení opatrovníkem, o kasační stížnosti žalovaného.
Žalovanému se nepodařilo v rámci správního řízení, zahájeného na návrh společnosti T-Mobile Czech Republic, a. s., proti Miroslavu H. ve sporu o zaplacení cen za poskytnuté služby elektronických komunikací, zjistit místo pobytu Miroslava H. Žalovaný proto rozhodnutím ze dne 5. 5. 2009 ustanovil žalobce opatrovníkem Miroslava H.
Žalobce brojil proti tomuto rozhodnutí rozkladem, který předseda Rady žalovaného rozhodnutím ze dne 28. 7. 2009 zamítl a potvrdil napadené rozhodnutí.
Žalobce napadl posledně uvedené rozhodnutí žalobou u Městského soudu v Praze. Ten rozsudkem ze dne 3. 5. 2010, čj. 10 Ca 320/2009-36, zrušil obě rozhodnutí vydaná ve správním řízení a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení.
Městský soud považoval za vhodné, aby správní orgán před ustanovením určité osoby do funkce opatrovníka zjistil, zda taková osoba se svým ustanovením souhlasí. Osoba, která nechce vykonávat funkci opatrovníka, není vhodnou osobou ve smyslu § 32 odst. 4 správního řádu. Lze totiž důvodně předpokládat, že by tato osoba nedbala ochrany práv nebo zájmů opatrovance a její ustanovení by bylo nutné podle § 32 odst. 7 správního řádu zrušit. Městský soud vyšel i ze závěrů Ústavního soudu vyjádřených v nálezu ze dne 2. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 27/2000, č. 97/2001 Sb. ÚS, které považoval za použitelné, i když Ústavní soud rozhodoval ve vztahu k opatrovnictví v občanském soudním řízení.
Dále městský soud nepovažoval obec za vhodnou osobu ve smyslu § 32 odst. 4 správního řádu proto, že vystupování obce jako opatrovníka občana této obce ve správním řízení nepatří k úkolům, k jejichž plnění jsou obce zřízeny. Obec není zřízena k hájení soukromoprávních zájmů svých jednotlivých občanů.
Konečně městský soud uzavřel, že jeho závěry nejsou ovlivněny ani zněním § 32 odst. 4 správního řádu, podle kterého je osoba povinna funkci opatrovníka přijmout. Zdůraznil, že tato povinnost se vztahuje pouze na osobu, u níž je opatrovanec v péči, nebo jde-li o jinou vhodnou osobu. Tou ovšem podle předchozích závěrů městského soudu nemůže být osoba, která se svým ustanovením opatrovníkem nesouhlasí.
Žalovaný (stěžovatel) brojil proti uvedenému rozsudku kasační stížností, v níž městskému soudu především vytkl, že vyšel z analogie s občanským soudním řízením. Správní řád totiž nevyžaduje souhlas osoby s ustanovením opatrovníkem, a pokud jí v tom nebrání závažné důvody, je povinna funkci opatrovníka přijmout. Těmito závažnými důvody je třeba rozumět vnější okolnosti bránící opatrovníkovi ve…
