č. 2779/2013 Sb. NSS, Důchodové pojištění: výplata náhrady mzdy před právní mocí rozhodnutí o neplatnosti skončení pracovního poměru a po ní
č. 2779/2013 Sb. NSS
Důchodové pojištění: výplata náhrady mzdy před právní mocí rozhodnutí o neplatnosti skončení pracovního poměru a po ní
k § 38 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce
k § 11 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění účinném do 31.12. 2010
Z hlediska smyslu právní úpravy důchodového zabezpečení nelze k tíži zaměstnance a současně účastníka důchodového pojištění vytvářet jiný režim důsledku výplaty náhrady mzdy v závislosti na právní moci rozhodnutí soudu o neplatnosti ukončení pracovního poměru tohoto zaměstnance, a to právě za situace, že zaměstnavatel v protiprávním jednání pokračuje nepřidělováním práce zaměstnanci (§ 38 odst. 1 zákoníku práce z roku 2006) i po právní moci uvedeného rozhodnutí. Odlišení dopadu výplaty náhrady mzdy do právní moci a po právní moci rozhodnutí o neplatnosti ukončení pracovního poměru zaměstnance z § 11 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, nevyplývá.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 11. 2012, čj. 3 Ads 41/2012-49)
Prejudikatura: č. 85/2004 Sb. NS; nálezy Ústavního soudu č. 92/1995 Sb. ač. 120/2005 Sb. ÚS (sp. zn. II. ÚS 348/04).
Věc: Ing. Helena W. proti České správě sociálního zabezpečení o provedení oprav zápisu v evidenčních listech důchodového pojištění, o kasační stížnosti žalované.
Pražská správa sociálního zabezpečení Praha 8 rozhodnutím ze dne 9. 9. 2010, ve znění opravného rozhodnutí ze dne 12. 10. 2010, nevyhověla návrhu žalobkyně na provedení oprav zápisu v evidenčních listech důchodového pojištění týkajících se údajů o dobách důchodového pojištění a vyměřovacích základech v definovaných obdobích let 1998, 2004, 2005, 2006 a 2007.
Žalobkyně proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně podala odvolání. Česká správa sociálního zabezpečení odvolání zamítla rozhodnutím ze dne 25. 11. 2010.
Uvedené rozhodnutí žalované žalobkyně napadla žalobou u Městského soudu v Praze. Městský soud rozsudkem ze dne 10. 2. 2012, čj. 2 Ad 5/2011-23, žalobě vyhověl, napadené rozhodnutí zrušil a vrátil k novému projednání. Městský soud vycházel z toho, že pracovní poměr žalobkyně u zaměstnavatele trval od roku 1. 1. 1992 do 31. 10. 2007, tedy i v době ukončení pracovního poměru žalobkyně na základě okamžitého zrušení jejího pracovního poměru ode dne 1.9. 1998, jehož neplatnost byla určena rozsudkem městského soudu ze dne 14. 9. 2004, čj. 16 Co 181/2004-247. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 3. 11. 2004. Doba neplatného rozvázání pracovního poměru uvedená soudem se považuje za dobu zaměstnání a rovněž dobu důchodového pojištění, za jejíhož trvání nemusí být splněna podmínka platby tohoto pojištění, a to až do jiného skončení takového pracovního poměru. Náhradu mzdy za dobu neplatného rozvázání pracovního poměru je třeba zohlednit za ta období, za která náležela, nikoli až v době, kdy došlo k její výplatě. Jednotlivé částky náhrad mezd musí být také promítnuty do osobních vyměřovacích základů zaměstnance v rozhodné době, zachycených v evidenčních listech důchodového pojištění. Pokud se tak nestalo, musí být evidenční listy opraveny, respektive vyhotoveny…
