č. 2785/2013 Sb. NSS; Řízení před soudem: ochrana proti nečinnosti; opatření proti nečinnosti
č. 2785/2013 Sb. NSS
Řízení před soudem: ochrana proti nečinnosti; opatření proti nečinnosti
k § 71 a § 80 správního řádu (č. 500/2004 Sb.)
k § 79 a § 81 soudního řádu správního
I. Nečinnost je objektivně existující stav, kdy v zákonem předepsaných lhůtách nedošlo k provedení příslušných procesních úkonů. Ne každá nečinnost je však přičitatelná správnímu orgánu. Ustanovení § 71 odst. 5 správního řádu z roku 2004 představuje materiální hledisko posouzení takového stavu; má-li zjištěná nečinnost svůj původ ve způsobu, jakým vystupuje v řízení jeho účastník, nejde o nečinnost správního orgánu a nelze se proti ní dovolávat ochrany. Posouzení, zda nejde o takovou situaci, přísluší i správnímu soudu v rámci posouzení důvodnosti žaloby podané dle S 79 a násl. s. ř. s.
II. Přijme-li nadřízený správní orgán opatření proti nečinnosti (§ 80 odst. 4 správního řádu z roku 2004), je tím presumován fakt, že správní orgán byl nečinný, a nejde tedy o případ, na který pamatuje § 71 odst. 5 citovaného zákona. Správní soud již není oprávněn tento závěr přehodnocovat a procesním chováním účastníka řízení (žalobce) se, z pohledu § 71 odst. 5 téhož zákona, může zabývat jen od okamžiku přijetí tohoto opatření proti nečinnosti.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 12. 2012, čj. 2 Ans 14/2012-41)
Prejudikatura: č. 2411/2011 Sb. NSS; nález Ústavního soudu č. 179/2007 Sb. ÚS (sp. zn. III. ÚS 677/07).
Věc: H. H. proti Ministerstvu vnitra, odboru azylové a migrační politiky, o vydání rozhodnutí, o kasační stížnosti žalobce.
Žalobce dne 3. 3. 2010 požádal o povolení k přechodnému pobytu. Žalovaný však ve věci nepostupoval bezodkladně, byl nečinný a nereagoval ani na opatření proti nečinnosti ze dne 3. 6. 2011, kterým mu nadřízený orgán, tj. Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců (dále jen „Komise“), přikázal vydat rozhodnutí ve věci ve lhůtě 30 dnů od jeho doručení.
Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce následně domáhal ochrany proti nečinnosti žalovaného. Podáním ze dne 19. 6. 2012 však žalobce vzal žalobu v plném rozsahu zpět s odůvodněním, že žalovaný vydal dne 14. 6. 2012 ve věci rozhodnutí. Městský soud proto řízení rozhodnutím ze dne 19. 6. 2012, čj. 10 A 193/2011-61, zastavil (výrok I. napadeného usnesení) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).
Městský soud při rozhodování o nákladech tohoto soudního řízení vycházel z posouzení důvodnosti podané žaloby. Za zásadní považoval otázku, zda žalobce podal návrh na opatření proti nečinnosti dle § 80 odst. 3 správního řádu a zda vyčkal uplynutí lhůty 30 dnů, kterou zákon pro rozhodnutí správního orgánu určuje (§ 71 odst. 3 správního řádu). Městský soud vyšel z toho, že žalobce dne 11. 5. 2011 podal ke Komisi návrh na opatření proti nečinnosti; ta dne 3. 6. 2011 opatřením nařídila žalovanému vydat rozhodnutí ve lhůtě 30 dnů. Městský soud sice uznal, že žalobce podal žalobu až po uplynutí výše uvedené lhůty, přičemž žalovaný rozhodl až dne 14. 6. 2012, žalobci však právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, což odůvodnil zejména jeho dřívějším chováním (žalobce vystupoval v České republice pod jinou…
