dnes je 17.4.2024

Input:

č. 3383/2016 Sb. NSS; Služební poměr: výplata služebního příjmu; úrok z prodlení

č. 3383/2016 Sb. NSS
Služební poměr: výplata služebního příjmu; úrok z prodlení
k zákonu č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění účinném do 30. 9. 2016*) (v textu jen „služební zákon z roku 2003“)
k § 1968 a § 1970 občanského zákoníku (č. 89/2012 Sb.)
Pokud zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, neupravuje institut prodlení a úroků z prodlení s výplatou služebního příjmu, jedná se o nevědomou mezeru v zákoně, již je potřeba zaplnit za pomoci analogické aplikace § 1968 a § 1970 občanského zákoníku z roku 2012. Pokud tedy bezpečnostní sbor nevyplatí služební příjem včas, ocitá se v prodlení. Příslušník bezpečnostního sboru má nárok na úroky z takového prodlení.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 1. 2016, čj. 6 As 75/2015-17)
Prejudikatura: č. 415/2004 Sb. NSS, č. 1392/2007 Sb. NSS, č. 1953/2009 Sb. NSS, č. 2838/2013 Sb. NSS, č. 2900/2013 Sb. NSS a č. 3158/2015 Sb. NSS; nálezy Ústavního soudu č. 116/2008 Sb., č. 123/2014 Sb. ÚS (sp. zn. III. ÚS 2428/13) a usnesení Ústavního soudu č. 47/2014 Sb. ÚS (sp. zn. III. ÚS 2264/13).
Věc: Vlastimil M. proti Policii České republiky, Krajskému ředitelství policie Jihočeského kraje o úrok z prodlení, o kasační stížnosti žalované.

Rozhodnutím ředitele ředitelství pro řízení lidských zdrojů Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje ve věcech služebního poměru ze dne 3. 1. 2011 (rozhodnutí I. stupně) bylo žalobci přiznáno odchodné ve výši 283 200 Kč. Rozhodnutím žalované ze dne 22. 7. 2014 bylo rozhodnutí I. stupně změněno, když namísto odchodného v uvedené výši bylo žalobci přiznáno odchodné ve výši 301 596 Kč; žalobci bylo dále vyhověno v jeho žádosti o přiznání nároku na doplatek služebního příjmu za výkon služby přesčas nejvýše v rozsahu 150 hodin v kalendářním roce, a to za období roku 2008, 2009 a 2010, který byl původně rozhodnutím I. stupně zamítnut. Druhým výrokem rozhodnutí byla zamítnuta žádost žalobce o úrok z prodlení z přiznaných částek.
Žalobce se žalobou u Krajského soudu v Českých Budějovicích (krajský soud) domáhal zrušení právě druhého výroku napadeného rozhodnutí. Krajský soud žalobě vyhověl. V odůvodnění svého rozsudku ze dne 16. 3. 2015, čj. 10 A 91/2014-33 (dále jen „napadený rozsudek“), krajský soud shrnul, že žalovaná žalobci nepřiznala úroky z prodlení ve vztahu k částkám představujícím doplatek přesčasových služeb, jež musela žalobci proplatit. Důvodem pro nepřiznání úroků z prodlení byla podle žalované jednak absence hlavního závazkového vztahu, který do této doby nebyl založen pravomocným rozhodnutím, a jednak nemožnost analogické aplikace soukromoprávní úpravy úroků z prodlení. Krajský soud se však se závěry žalované neztotožnil. Namísto toho uvedl, že v daném případě nelze aplikovat závěry týkající se výsluhového příspěvku, který je charakterizován jako sociální dávka. Doplatek služebního příjmu v podobě odměny za nezákonně nařízenou službu přesčas totiž představuje zcela jinou formu příjmu, než je výsluhový příspěvek. K tomu krajský soud odkázal na závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 10. 2013, čj. 3 Ans 4/2013-37. Z celkového
Nahrávám...
Nahrávám...