č. 3985/2020 Sb. NSS, Spolkové právo: účast na kolektivním vyjednávání
č. 3985/2020 Sb. NSS
Spolkové právo: účast na kolektivním vyjednávání
k zákonu č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání, ve znění zákona č. 73/2011 Sb.
k § 9a odst. 1 zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů*)
k § 3025 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 27. 2. 2017
I. Není důvodu omezit účast na kolektivním vyjednávání podle zákona č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání, výlučně na organizace zaměstnavatelů vzniklé do 31. 12. 2013 na tzv. evidenčním principu podle § 9a odst. 1 zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, resp. po 1. 1. 2014 podle § 3025 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
II. Odlišná právní forma právnické osoby (například zájmové sdružení právnických osob nebo spolek), která jinak nevylučuje účast na kolektivním vyjednávání, nemůže být důvodem neumožnit této právnické osobě kolektivně vyjednávat. Relevantním kritériem pro posouzení způsobilosti účastnit se kolektivního vyjednávání je účel, pro který byla právnická osoba svými členy založena a k jehož naplnění vyvíjí dosavadní činnost. V něm se odráží vůle zaměstnavatelů sdružených do této právnické osoby zapojit se do kolektivního vyjednávání s cílem uzavřít kolektivní smlouvu vyššího stupně.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 12. 2019, čj. 4 Ads 226/2019-47)
Prejudikatura: nález Ústavního soudu č. 199/2003 Sb.
Věc: Spolek Sdružení automobilového průmyslu proti Ministerstvu práce a sociálních věcí, za účasti Odborového svazu KOVO, o určení zprostředkovatele, o kasační stížnosti žalovaného.
Žalobce byl zájmovým sdružením právnických osob (v současnosti je spolkem), kterému 13. 11. 2015 osoba zúčastněná na řízení předložila návrh kolektivní smlouvy vyššího stupně na roky 2016 a 2017. Žalobce na tento návrh reagoval dne 11. 12. 2015 tak, že nesouhlasil se zahájením jednání o kolektivní smlouvě. Osoba zúčastněná na řízení proto vyhlásila spor o uzavření kolektivní smlouvy vyššího stupně a navrhla žalobci osobu zprostředkovatele. Žalobce dopisem ze dne 14. 1. 2016 sdělil stanovisko, že není organizací zaměstnavatelů, s níž by odborová organizace mohla uzavřít kolektivní smlouvu vyššího stupně, a k návrhu zprostředkovatele se nevyjádřil. Osoba zúčastněná na řízení požádala dne 8. 2. 2016 žalovaného jako příslušný správní orgán o určení zprostředkovatele podle § 11 odst. 2 zákona o kolektivním vyjednávání.
Žalovaný vydal dne 21. 3. 2016 rozhodnutí, v němž jako zprostředkovatele určil D. B. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce rozklad, o němž rozhodla ministryně práce a sociálních věcí rozhodnutím ze dne 7. 10. 2016 tak, že jej zamítla a potvrdila rozhodnutí o určení zprostředkovatele. Na námitku žalobce, že není organizací zaměstnavatelů ve smyslu § 23 odst. 3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, a že je zájmovým sdružením právnických osob, ministryně uvedla, že zákoník práce ani zákon o kolektivním vyjednávání nestanoví žádné zvláštní podmínky pro to, aby právnická osoba byla považována za organizaci zaměstnavatelů. Postačí, pokud právnická osoba sdružuje zaměstnavatele, tedy osoby, které k výkonu své činnosti zaměstnávají fyzické osoby, přičemž výklad obsažený v komentáři k zákoníku…
