dnes je 29.2.2024

Input:

č. 897/2006 Sb. NSS; Ochrana spotřebitele: náklady reklamace

č. 897/2006 Sb. NSS
Ochrana spotřebitele: náklady reklamace
k § 13 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele
k § 55 odst. 1 občanského zákoníku
V režimu spotřebitelských smluv je možno spotřebiteli nad rámec zákona nabídnout toliko výhodnější podmínky pro uplatnění odpovědnosti za vady. Pokud žalovaný v jím vydaném reklamačním řádu stanovil pro případ nedůvodné reklamace mj. povinnost spotřebitele hradit náklady takové reklamace, porušil tím povinnost uloženou v § 13 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 3. 2006, čj. 3 As 60/2005-73)
Věc: Akciová společnost T. proti České obchodní inspekci o uložení pokuty, o kasační stížnosti žalobce.

Ředitel inspektorátu České obchodní inspekce ve Zlíně rozhodnutím ze dne 13. 8. 2004 uložil žalobci pokutu ve výši 10 000 Kč za porušení povinnosti podle § 8 odst. 1 a § 13 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Porušení povinností podle uvedených ustanovení se měl žalobce dopustit tím, že v postavení prodávajícího klamal spotřebitele o úrovni nákupních podmínek u produktu T., neboť jej informoval pouze o tom, že lze reklamovat toliko jednotlivé komponenty samostatně, a nikoliv sadu jako celek; toto sdělení uvedené v reklamačním řádu však neodpovídalo informaci, s níž byl spotřebitel seznámen v době nákupu. Dále žalobce spotřebitele řádně neseznámil s rozsahem a podmínkami odpovědnosti za vady výrobku, neboť prostřednictvím reklamačního řádu informoval o dvanáctiměsíční záruční lhůtě i přesto, že zákonná lhůta pro uplatnění odpovědnosti za vady výrobku byla v té době již v délce dvaceti čtyř měsíců. Spotřebitel byl dále upozorněn na povinnost uhradit náklady za posouzení reklamovaných vad v případě, kdy vada nebude zjištěna, nebo kdy bude v rámci reklamačního řízení zjištěna vada, na niž se reklamace nebude vztahovat, přestože tento způsob přenesení odpovědnosti za posouzení reklamace na spotřebitele není přípustný, neboť podle zákona je o reklamaci povinen rozhodnout prodávající; žalobce dále chybně poučil spotřebitele o možnosti uplatnit reklamaci samostatně jen u jednotlivých výrobků náležejících do sady i přesto, že si spotřebitel zakoupil celou sadu.
Ústřední ředitel České obchodní inspekce rozhodnutím ze dne 26. 10. 2004 odvolání žalobce zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil.
Městský soud v Praze zamítl žalobu proti tomuto rozhodnutí rozsudkem ze dne 10. 8. 2005. Ztotožnil se s právním názorem žalované, že žalobce porušil § 13 zákona o ochraně spotřebitele, neboť nepravdivě informoval spotřebitele o skutečnosti, že spotřebitel je povinen uhradit náklady na posouzení reklamovaných vad, neboť taková úhrada je nepřípustná. Žalobce podle soudu v dané věci vystupoval v pozici dodavatele v režimu spotřebitelských smluv podle občanského zákoníku, v němž je zásada co není zakázáno, je dovoleno omezena tak, že ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona (§ 55 odst. 1 občanského zákoníku); smluvní volnost není neomezená a dodavatel nemůže se spotřebitelem sjednat omezení jeho práv, pokud takové omezení nestanoví zákon, a nemůže ani pozměnit zákonnou úpravu smluvním ujednáním. Občanský zákoník přitom nikde
Nahrávám...
Nahrávám...