č. 1366/2007 Sb. NSS; Právo na informace: povinný subjekt
č. 1366/2007 Sb. NSS
Právo na informace: povinný subjekt
k § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění zákona č. 39/2001 Sb.*)
Ředitelství silnic a dálnic ČR bylo jakožto veřejná instituce hospodařící s veřejnými prostředky povinným subjektem ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění účinném do 22. 3. 2006, jehož stíhala povinnost poskytovat informace vztahující se k jeho působnosti.
(Podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2007, čj. 9 Ca 186/2005-40)
Prejudikatura: srov. č. 1106/2007 Sb. NSS a nález č. 30/2003 Sb. ÚS. (sp. zn. III. ÚS 686/02).
Věc: Společnost s ručením omezeným V. proti Ředitelství silnic a dálnic ČR o poskytnutí informace.
Žalobkyně dne 1. 4. 2005 požádala žalovaného, s odkazem na zákon č. 106/1999 Sb., o poskytnutí informací ohledně obchodní veřejné soutěže pro veřejnou zakázku (specifikovanou v samotné žádosti) a ohledně uzavření smluv v roce 2004 a 2005 mezi žalovaným a subjekty blíže označenými v žádosti.
Dne 9. 5. 2005 bylo žalovanému doručeno odvolání, v němž žalobkyně uvedla, že žalovaný jí neposkytl informaci požadovanou v žádosti ze dne 1.4.2005 ve stanovené patnáctidenní lhůtě, která marně uplynula dne 20. 4. 2005, ani lhůtu neprodloužil, ani jinak nerozhodl nebo neučinil jiný úkon, takže se podle § 15 odst. 4 zákona č. 106/1999 Sb. má za to, že vydal rozhodnutí, kterým informace odepřel.
Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobkyně domáhá zrušení tohoto fiktivního rozhodnutí generálního ředitele žalovaného ze dne 24. 5. 2005 i fiktivního rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 4. 2005 o odepření informací. Zejména namítá absolutní nepřezkoumatelnost fiktivních rozhodnutí vydaných žalovaným i odvolacím orgánem v důsledku nesrozumitelnosti a nedostatku důvodů těchto rozhodnutí. Skutečnost, že žalovaný je povinnou osobou ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb., dovozuje z toho, že žalovaný byl dne 1. 1. 1997 zřízen jako státní příspěvková organizace Ministerstvem dopravy a spojů podle § 31 a 32 zákona č. 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky České republiky a obcí v České republice (rozpočtová pravidla republiky). Podle § 54 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupováním v právních vztazích, který nabyl účinnosti dne 1. 1. 2001, platí, že státní příspěvkové organizace zřízené podle dosavadních předpisů ústředními orgány, které ve vztahu k majetku státu dosud vykonávaly právo hospodaření, popř. právo společného hospodaření, jsou podle dosavadních předpisů právnickými osobami a hospodaří s majetkem státu podle § 8 tohoto zákona. Žalobkyně dále poukazuje na to, že pojem „veřejné instituce hospodařící s veřejnými prostředky“ byl vymezen např. v nálezech Ústavního soudu č. 10/2003 Sb. ÚS a č. 30/2003 Sb. ÚS tak, že společnými znaky veřejné instituce hospodařící s veřejnými prostředky jsou veřejný účel, zřizování státem, kreování jejich orgánů státem, jakož i státní dohled nad jejich činností. Veřejný účel žalovaného vyplývá ze samotné zřizovací listiny. Zřizovatel (Ministerstvo dopravy a spojů) v rámci své působnosti zřídil žalovaného, přičemž jednání…
