dnes je 4.2.2023

Input:

Nález 1/2007 SbNU, sv. 44, K rozhodování o vydání k výkonu trestu do cizího státu

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 44, nález č. 1

III. ÚS 534/06

K rozhodování o vydání k výkonu trestu do cizího státu

Vydání osoby, jež se zdržuje na území České republiky, orgánům cizího státu je právním institutem, kterým Česká republika projevuje svou vůli dodržovat mezinárodní závazky (čl. 1 odst. 2 Ústavy České republiky). I přes imperativ maximální rychlosti a ochoty při plnění mezinárodních závazků a přes relativně úzce vymezený předmět vydávacího řízení (§ 391 a násl. trestního řádu) musí soudy respektovat záruky spravedlivého procesu obsažené v Listině základních práv a svobod a Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Ohledně případné kolize závazků z mezinárodních smluv s ústavněprávními kautelami ochrany základních práv a svobod Ústavní soud odkazuje na svá dřívější rozhodnutí, v nichž konstatoval, že ochrana základních práv musí vždy převážit. Vydání není přípustné, pokud by jeho provedení kolidovalo s ústavními předpisy a se závazky z mezinárodních smluv o ochraně lidských práv a základních svobod.

Výčet okolností působících nepřípustnost vydání do ciziny, tak jak je uveden v § 393 odst. 1 trestního řádu, nelze považovat za vyčerpávající. Státní zástupce při předběžném šetření i soud při rozhodování o přípustnosti vydání musejí zvažovat i další okolnosti, které by vydání mohly bránit. Celá řada okolností bránících vydání osoby může být podřazena pod pojem rozporu s veřejným pořádkem (§ 377 trestního řádu), čímž se tradičně rozumí základní principy státního zřízení České republiky, ať už jsou vyjádřeny v ústavních předpisech a zákonech, nebo mají povahu obecných principů právního řádu v pozitivním právu nevyjádřených [srov. § 56 písm. b) zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním].

Vydání osoby do ciziny k trestnímu stíhání či výkonu trestu znamená zpravidla velmi razantní zásah do práv takové osoby a jejích poměrů, a jeho přípustnost nemůže být posuzována bez uplatnění zásady přiměřenosti. Soud musí zkoumat, zda na straně vyžádané osoby nejsou humanitární, zdravotní a jiné závažné osobní důvody, vzhledem k nimž by vydání do ciziny osobě způsobilo nepřiměřenou újmu. Z hlediska zásady proporcionality zásahů státní moci je třeba brát v úvahu i věk a zdravotní stav osoby, o jejíž vydání se jedná.

Rozhodnutí o přípustnosti vydání, které má za následek uvalení časově neomezené vydávací vazby, je velmi závažné. Na odůvodnění takového rozhodnutí je proto třeba klást odpovídající nároky. Mají-li být zachována pravidla spravedlivého procesu, musí obecný soud z úřední povinnosti bedlivě zkoumat všechny právně relevantní okolnosti, jež se mohou stát překážkou vydání. Soud rozhodující o přípustnosti vydání i soud, jenž rozhoduje o stížnosti proti takovému rozhodnutí, se musí náležitě vypořádat se všemi relevantními námitkami osoby, o jejíž vydání se jedná.

Obecné soudy musí důkladně vyhodnotit extradiční materiály a posoudit, zda splňují požadavky podle čl. 12 Evropské úmluvy o vydávání (sdělení Federálního ministerstva zahraničních věcí č. 549/1992 Sb.) a podle § 391 odst. 2 trestního řádu. Odsuzující rozsudek, předložený dožadujícím státem k žádosti o

Nahrávám...
Nahrávám...