dnes je 16.4.2024

Input:

Nález 117/2009 SbNU, sv. 53, K právu na zákonného soudce v souvislosti s povinností senátu Nejvyššího správního soudu předložit věc ve stanovených případech rozšířenému senátu tohoto soudu

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 53, nález č. 117

IV. ÚS 2170/08

K právu na zákonného soudce v souvislosti s povinností senátu Nejvyššího správního soudu předložit věc ve stanovených případech rozšířenému senátu tohoto soudu

Judikatura nemůže být bez vývoje a není vyloučeno, aby (a to i při nezměněné právní úpravě) byla nejen doplňována o nové interpretační závěry, ale i měněna. Každá změna rozhodovací soudní praxe, zvláště jde-li o praxi nejvyšší soudní instance povolané i k sjednocování judikatury nižších soudů, je ovšem jevem ve své podstatě nežádoucím, neboť takovouto změnou zjevně je narušen jeden z principů demokratického právního státu, a to princip předvídatelnosti soudního rozhodování. To je prioritním důvodem, proč platná právní úprava předepisuje pro soudy nejvyšších instancí i pro Ústavní soud zvláštní a závazná pravidla přijímání rozhodnutí v situacích, kdy jimi má být jejich dosavadní judikatura překonána. Dokonce i kdyby takovéto procedury nebyly pro uvedené případy pozitivním právem zakotveny, nic by to neměnilo na povinnosti soudů přistupovat ke změně judikatury nejen opatrně a zdrženlivě (tj. výlučně v nezbytných případech opodstatňujících překročení principu předvídatelnosti), ale též s důkladným odůvodněním takového postupu; jeho součástí nezbytně by mělo být přesvědčivé vysvětlení toho, proč, vzdor očekávání respektu k dosavadní rozhodovací praxi, bylo rozhodnuto jinak.

Nález

Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové a soudců Michaely Židlické a Miloslava Výborného - ze dne 12. května 2009 sp. zn. IV. ÚS 2170/08 ve věci ústavní stížnosti Mgr. J. M. proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 5. 2008 č. j. 4 As 3/2008-42, kterým byla zamítnuta stěžovatelčina kasační stížnost, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 7. 2007 č. j. 9Ca 76/2007-21, jímž byla odmítnuta stěžovatelčina žaloba proti rozhodnutí správního orgánu, za účasti Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze jako účastníků řízení a hlavního města Prahy, Magistrátu hlavního města Prahy, odboru dopravy, Mariánské nám.2, 110 01 Praha 1, jako vedlejšího účastníka řízení.

Výrok

I. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 5. 2008 č. j. 4 As 3/2008-42 se ruší, neboť v řízení, jež jeho vydání předcházelo, bylo porušeno základní právo stěžovatelky na zákonného soudce garantované čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

II. Co do zbytku se ústavní stížnost odmítá.

Odůvodnění

I.

1. Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhala zrušení shora uvedených rozhodnutí správních soudů s tvrzením o porušení základního práva na spravedlivý proces, jež je jí zaručeno ustanovením čl.36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a práva na ochranu vlastnictví ve smyslu čl. 11 Listiny.

2. Porušení uvedených základních práv spatřuje stěžovatelka v tom, že Městský soud v Praze (dále i jen „městský soud“) odmítl její žalobu proti rozhodnutí správního orgánu z formálních důvodů a vůbec se nezabýval tvrzeným porušením jejích práv; Nejvyšší správní soud

Nahrávám...
Nahrávám...