dnes je 7.10.2022

Input:

Nález 148/2007 SbNU, sv. 46, K trvání zajištění závazku po vkladu podniku do základního jmění obchodní společnosti

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 46, nález č. 148

Pl. ÚS 85/06

K trvání zajištění závazku po vkladu podniku do základního jmění obchodní společnosti

Věřitel je úpravou podle § 477 odst. 3 obchodního zákoníku vyloučen ze standardní pozice subjektu, jenž výlučně rozhoduje, kdo je (má být) jeho dlužníkem (srov. § 531 odst. 1 občanského zákoníku), a proto nelze považovat výklad, kdy nejsou dotčena zajištění jeho pohledávky i třetími osobami (a contrario § 532 občanského zákoníku), za nevyvážený, resp. za výklad, jenž způsobuje nedostatek proporcionality mezi jeho právním postavením a postavením těchto osob. Eventualita větší či menší míry důvěry zástavního dlužníka v toho či onoho dlužníka obligačního zjevně nemůže mít váhu rozhodující, jestliže oproti občanskoprávní úpravě i věřitel se zde dostává do horšího postavení. Původní („důvěryhodný“) obligační dlužník i po prodeji podniku zůstává ze zajištěného dluhu povinným (z ručení), a má tak možnost realizaci zástavního práva zabránit jak před prodejem podniku (vkladem), tak i poté. Poukaz na možnost věřitele odporovat převodu závazku podle § 478 odst. 1 obchodního zákoníku významně oslabuje okolnost, že nemá obecný dosah, neboť jeho využití je ukotveno ve zcela konkrétních poměrech individuálního případu.

Nález

pléna Ústavního soudu ve složení Stanislav Balík, Vlasta Formánková, Vojen Güttler, Pavel Holländer, Vladimír Kůrka, Dagmar Lastovecká, Jiří Mucha, Jan Musil, Jiří Nykodým, Pavel Rychetský, Miloslav Výborný, Eliška Wagnerová a Michaela Židlická ze dne 25. září 2007 sp. zn. Pl. ÚS 85/06 ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky MONTANA INVESTING, spol. s r. o., proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 5.10. 2005 č. j. 35 Odo 653/2004-89, kterým bylo zamítnuto stěžovatelčino dovolání, a proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 3. 2004 č. j. 13 Cmo 369/2003-64 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2002 č. j. 47 Cm 31/2001-42, kterými byla zamítnuta stěžovatelčina žaloba o vyloučení věcí ze soupisu majetku konkursní podstaty vzhledem ke stěžovatelkou tvrzenému zániku zajištění závazku zástavním právem při vkladu podniku, s nímž byl spjat stěžovatelkou zajištěný závazek, do základního jmění jiné obchodní společnosti.

Výrok

Ústavní stížnost se zamítá.

Odůvodnění

Stěžovatelka se ve včas podané ústavní stížností, která i v ostatním splňuje náležitosti ústavní stížnosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o Ústavním soudu“) domáhá, aby Ústavní soud vyslovil, že v záhlaví označenými rozhodnutími obecných soudů byla porušena její ústavně zaručená základní práva upravená v čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“), čl. 1 odst. 1, čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), a aby tato rozhodnutí - v důsledku toho - nálezem zrušil.

K rozhodnutí ve věci je příslušné plénum Ústavního soudu na základě vlastního rozhodnutí ze dne 18. 12. 2003 č. j. Org. 2/04, publikovaného pod č. 14/2004 Sb., jímž si podle ustanovení § 11 odst. 2 písm. j) zákona o Ústavním soudu, v rozhodném znění, s

Nahrávám...
Nahrávám...