dnes je 3.2.2023

Input:

Nález 18/2007 SbNU, sv. 44, K právu vlastníka domu domáhat se vyklizení bytu

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 44, nález č. 18

I. ÚS 687/05

K právu vlastníka domu domáhat se vyklizení bytu

Ochranu vlastnického práva nelze zužovat pouze na ochranu konkrétních subjektivních oprávnění vlastníka, je třeba ji poskytnout též k zajištění výkonu vlastnického práva, včetně plnění případných povinností spojených s vlastnictvím. Jde o výron konstrukce vlastnického práva, vyjádřeného dikcí „Vlastnictví zavazuje.“ (srov. čl. 11 odst. 3 větu první Listiny základních práv a svobod). Z tohoto důvodu je nezbytné vytvořit vlastníkovi dostatečný prostor, tj. poskytnout mu adekvátní soudní ochranu, i proto, aby své povinnosti mohl řádně plnit. Z tohoto pohledu má vlastník aktivní věcnou legitimaci k podání žaloby na vyklizení bytu vůči neoprávněnému uživateli, byť k tomuto bytu svědčí právo nájmu jiné osobě a tato osoba by se též mohla domáhat jeho vyklizení.

Nález

Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně a Ivany Janů - ze dne 31. ledna 2007 sp.zn. I. ÚS 687/05 ve věci ústavní stížnosti ACRO REAL, s. r. o., protirozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2005 č. j. 20 Co 204/2005-61, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jímž byla zamítnuta stěžovatelčina žaloba na vyklizení bytu.

Výrok

I. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2005 č. j. 20 Co 204/2005-61 bylo porušeno vlastnické právo stěžovatelky chráněné čl.11 Listiny základních práv a svobod.

II. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2005 č. j. 20 Co 204/2005-61 se zrušuje.

III. Náhrada nákladů řízení před Ústavním soudem se stěžovatelce nepřiznává.

Odůvodnění

I.

1. Stěžovatelka se podanou ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále též jen „městský soud“), jímž bylo rozhodnuto o jejím odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 23. 9. 2005 č. j. 11 C 43/2004-43, neboť má za to, že došlo k porušení jejích základních práv a svobod, konkrétně k porušení principu rovnosti v právech plynoucího z čl. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), zákazu diskriminace podle čl. 3 odst. 3 Listiny, čl. 11 odst. 1 věty druhé Listiny, práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny, a to i ve vztahu k ustanovení čl. 4 odst. 1 Listiny, jakož i práva na zákonného soudce.

2. Konkrétně vyčítá stěžovatelka odvolacímu soudu zejména porušení principu rovnosti v právech, když se domnívá, že rovnost v právech ve vztahu k obecným soudům zakládá právo na stejné rozhodování ve stejných případech a zároveň vylučuje libovůli při aplikaci práva. Tuto libovůli spatřuje v tom, že odvolací soud upřednostnil práva nájemce bytu před právy vlastníka nemovitosti, v níž se byt nachází. V této souvislosti uvedla, že se žalobou domáhala vyklizení bytu vůči žalovanému z důvodu, že mu nesvědčí právo nájmu bytu. Soud prvního stupně i soud odvolací žalobu zamítly proto, že shledaly, že stěžovatelka není věcně aktivně legitimována, když se jako vlastník nemovitosti nemůže domáhat ochrany svého vlastnického práva podle § 126 odst. 1 občanského zákoníku, neboť toto právo přísluší jen nájemci bytu, a to

Nahrávám...
Nahrávám...