dnes je 19.6.2024

Input:

Nález 184/2008 SbNU, sv.51, K povinnosti vydání nemovitosti, která byla v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů, v restitučním řízení

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 51, nález č. 184

I. ÚS 320/06

K povinnosti vydání nemovitosti, která byla v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů, v restitučním řízení

Z obecného hlediska je úvodem namístě připomenout, že Ústavní soud ve své konstantní judikatuře již mnohokrát prokázal, že netoleruje orgánům veřejné moci a především obecným soudům formalistický postup za použití v podstatě sofistikovaného odůvodňování zřejmé nespravedlnosti. Zdůraznil přitom mj., že obecný soud není absolutně vázán doslovným zněním zákona, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit, pokud to vyžaduje účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku, a že povinnost soudů nalézat právo neznamená pouze vyhledávat přímé a výslovné pokyny v zákonném textu, ale též povinnost zjišťovat a formulovat, co je konkrétním právem, i tam, kde jde o interpretaci abstraktních norem a ústavních zásad [srov. např. nález sp. zn. Pl. ÚS 21/96 ze dne 4. 2. 1997 (N 13/7 SbNU 87; 63/1997 Sb.) nebo nález sp. zn. Pl. ÚS 19/98 ze dne 3. 2. 1999 (N 19/13 SbNU 131; 38/1999 Sb.)]. Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze opomíjet jejich účel a smysl, který není možné hledat jen ve slovech a větách toho kterého předpisu, ve kterém jsou vždy přítomny i principy uznávané demokratickými právními státy. Ústavní soud rovněž několikrát uvedl, že z pohledu ústavněprávního je nutno stanovit podmínky, za splnění kterých nesprávná aplikace podústavního práva obecnými soudy má za následek porušení základních práv či svobod jednotlivce. Ústavní soud spatřuje tyto podmínky zejména v následujících okolnostech: Základní práva a svobody v oblasti jednoduchého práva působí jako regulativní ideje, pročež na ně obsahově navazují komplexy norem jednoduchého práva. Porušení některé z těchto norem, a to v důsledku svévole anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (např. přepjatý formalismus), pak zakládá dotčení na základním právu a svobodě [např. nález sp. zn. III. ÚS 150/99 ze dne 20. 1. 2000 (N 9/17 SbNU 73)].

Konkrétně to pro daný případ znamená, že právní názor dovozující, že jestliže generál K. koupil předmětnou nemovitost v době manželství, která se tím stala součástí zákonného společenství manželů (a následně součástí bezpodílového spoluvlastnictví manželů), a jestliže potom po smrti své manželky zdědil polovinu i této nemovitosti, takže nelze jeho právní nástupkyni - žalované v dané restituční věci - uložit danou polovinu nemovitosti stěžovatelce K. vydat, je v této souzené věci extrémní interpretací práva, popírající smysl a účel restitučních zákonů.

Ústavní soud zde tedy souhlasí s názorem, že pokud odvolací soud odkazuje na judikaturu k otázce postavení povinné osoby, na niž vlastnictví přešlo děděním (a nikoli na niž bylo převedeno), nemohou příslušná rozhodnutí na danou věc dopadat. To proto, že bylo nepochybně zjištěno, že nemovitost nabyl kupní smlouvou neoprávněným zvýhodněním právě předchůdce povinné osoby generál K. Poskytnutí ochrany jeho

Nahrávám...
Nahrávám...