dnes je 5.12.2023

Input:

Nález 216/2007 SbNU, sv. 47, K zániku v pořadí první kupní smlouvy s rozvazovací podmínkou - otázka dobré víry dalších nabyvatelů

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 47, nález č. 216

II. ÚS 1747/07

K zániku v pořadí první kupní smlouvy s rozvazovací podmínkou - otázka dobré víry dalších nabyvatelů

Co činí ústavní stížnost důvodnou, je otázka, zda lze po stěžovatelích spravedlivě požadovat, aby poté, co nabyli předmětné nemovitosti v důvěře v zápis do katastru nemovitostí, mohli být svého vlastnického práva zbaveni. Jak již Ústavní soud judikoval [viz nález sp. zn. II. ÚS 77/2000 ze dne 23. 1. 2001 (N 14/21 SbNU 101)], z právního vztahu (pozn.: myšleno právní vztah vzniklý kupní smlouvou o prodeji nemovitosti) vznikají práva a povinnosti, které se týkají pouze stran tohoto vztahu. Vztah mezi smluvci (pozn.: smluvními stranami), včetně odstoupení od smlouvy, se v takovém případě může projevit opět jen mezi smluvci a nemůže mít vliv na postavení třetích osob, které v dobré víře a v souladu s § 39 občanského zákoníku nabyly vlastnické právo k věci, která byla předmětem takové smlouvy. Proto se strana takového vztahu nemůže úspěšně dovolávat čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), neboť ten chrání práva věcná, působící proti všem. K podobnému závěru dospěl Ústavní soud i nyní v nálezu sp.zn. Pl. ÚS 78/06 ze dne 16. 10. 2007 (N 162/47 SbNU 145; 307/2007 Sb.).

Zásadní závěr vyplývající ze zmiňovaných rozhodnutí je, že vlastnické právo dalších nabyvatelů, pokud své právo nabyli v dobré víře, požívá ochrany a nezaniká, což je v souladu s čl. 11 Listiny a s ústavními principy právní jistoty a ochrany nabytých práv. Interpretace opačná, dle níž dodatečným odpadnutím právního důvodu, na základě kterého nabyl vlastnictví kterýkoliv z právních předchůdců vlastníka, tento vlastník pozbývá vlastnické právo, ač v kontrastu s tím čl. 11 Listiny a § 123 občanského zákoníku poskytují vlastníkovi ochranu, narušuje celý koncept právní jistoty a ochrany nabytých práv, pochopitelně však jen těch práv, která byla nabyta v dobré víře, kdy dobrá víra vystupuje jako korektiv obecně platný pro občanské právo. Akceptování výkladu, že zánikem kupní smlouvy (ať již z jakéhokoliv důvodu), která byla uzavřena v řadě jako první, by si vlastník, který nabyl vlastnictví derivativně, nikdy nemohl být jist svým vlastnictvím, pojetí materiálního právního státu zjevně neodpovídá.

I když se oba citované nálezy týkají odstoupení od smlouvy, lze je vztáhnout i na případ, kdy první kupní smlouva bude zrušena z jiného důvodu než odstoupením (např. naplněním rozvazovací podmínky, jak je tomu v daném případě). Naplnění rozvazovací podmínky má totiž v tomto konkrétním případě obdobné právní důsledky jako odstoupení od smlouvy. Jestliže tedy obecné soudy rozhodly bez dalšího tak, že vlastníkem předmětných nemovitostí je žalobce, aniž se zabývaly otázkou dobré víry jednotlivých nabyvatelů, nepostupovaly ve vztahu ke stěžovatelům správně a porušily čl. 11 Listiny.

Nález

Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedkyně senátu Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma - ze dne 29.listopadu 2007 sp. zn. II. ÚS 1747/07 ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů Ing. V. B. a Ing. E.

Nahrávám...
Nahrávám...