dnes je 11.10.2024

Input:

Nález 229/2007 SbNU, sv.47, K možnému zásahu do práva na ochranu osobnosti výkonem práva petičního

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 47, nález č. 229

III. ÚS 346/06

K možnému zásahu do práva na ochranu osobnosti výkonem práva petičního

V nálezu ze dne 2. 2. 1998 sp. zn. IV. ÚS 154/97 (N 17/10 SbNU 113) Ústavní soud konstatoval, že při střetu práva na informace a jejich šíření s právem na ochranu osobnosti a soukromého života, tedy základních práv stojících na stejné úrovni, je především věcí obecných soudů, aby s přihlédnutím k okolnostem každého případu zvážily, zda jednomu právu nebyla bezdůvodně dána přednost před právem druhým. Jejejich úkolem, aby na základě konkrétních okolností daného případu zvážily, zda určitý výrok (vycházející ze svobody projevu) dosahuje takové intenzity, že zasahuje do práva na ochranu cti a dobré pověsti, či je situaci přiměřený.

To platí i při výkonu petičního práva, zaručeného v článku 18 odst.1 Listiny základních práv a svobod; jestliže ve věcech veřejného nebo jiného společenského zájmu má každý právo sám nebo s jinými se obracet na státní orgány a orgány územní samosprávy s žádostmi, návrhy a stížnostmi, představuje petice zvláštní kvalifikovaný případ svobody projevu (který je spjat s povinností orgánu veřejné moci na obsah petice reagovat), pak i zde může dojít ke kolizi s ústavněprávní hodnotou, jíž je právo na ochranu cti a dobré pověsti (čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).

Proto je pochybením obecného soudu, vycházel-li z názoru, že „vyloučení neoprávněnosti zásahu do osobnostních práv“ je dáno již tím, že „zásah“ byl vyjádřen obsahem petice jakožto výrazu ústavně zaručeného práva.

Nález

Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedy senátu Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaj) a soudců Jiřího Muchy a Jana Musila - ze dne 19. prosince 2007 sp. zn. III. ÚS 346/06 ve věci ústavní stížnosti stěžovatele B. Z. proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2006 č.j. 30 Cdo 1623/2005-165, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 2. 2005 č. j. 1 Co 173/2004-145 a rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 3. 2004 č. j. 11 C 49/2003-119, jimiž byla zamítnuta stěžovatelova žaloba na ochranu osobnosti proti zásahu do jeho osobnostních práv vyvolanému obsahem petice.

Výrok

Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2006 č. j. 30 Cdo 1623/ /2005-165, rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 2. 2005 č. j. 1Co 173/2004-145 a rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 3. 2004 č. j. 11 C 49/2003-119 se zrušují.

Odůvodnění

V ústavní stížnosti, vycházející z § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů, jelikož je přesvědčen, že mu byla upřena ústavně zaručená práva, jmenovitě právo na ochranu lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti a jména podle čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), jakož i právo vlastnit majetek a právo na spravedlivý proces podle čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny.

Z vyžádaného procesního spisu se podává, že se stěžovatel žalobou domáhal, aby bylo určeno, že žalovaní (v řízení před Ústavním soudem vedlejší účastníci, jmenovitě

Nahrávám...
Nahrávám...