dnes je 18.4.2024

Input:

Nález 64/2007 SbNU, sv. 45, K zastavení řízení podle § 33 písm. b) zákona o azylu

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 45, nález č. 64

I. ÚS 741/06

K zastavení řízení podle § 33 písm. b) zákona o azylu

Odůvodnění rozhodnutí soudu jednajícího a rozhodujícího ve správním soudnictví o zastavení řízení z důvodů podle § 33 zákona o azylu, z něhož nelze zjistit, jakým způsobem postupoval soud při zjišťování místa pobytu stěžovatele, nevyhovuje zákonným požadavkům kladeným na obsah odůvodnění, a v konečném důsledku takové rozhodnutí zasahuje do základních práv účastníka řízení, který má nárok na to, aby jeho věc byla spravedlivě posouzena.

Nález

Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně - ze dne 11. dubna 2007 sp. zn. I. ÚS 741/06 ve věci ústavní stížnosti U. G., státní příslušnost Pákistánská islámská republika, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 8. 2006 č. j. 5 Azs 93/2006-72, kterým bylo zastaveno řízení o kasační stížnosti.

Výrok

I. Usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 8. 2006 č. j. 5Azs 93/2006-72 bylo zasaženo do stěžovatelova základního práva zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

II. Toto rozhodnutí se zrušuje.

Odůvodnění

I.

1. Ústavní stížností podanou včas [§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o Ústavním soudu“)] a co do formálních podmínek ve shodě se zákonem [§ 30 odst. 1, § 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 3 a 6 zákona o Ústavním soudu] brojí stěžovatel proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 8. 2006 č. j. 5 Azs 93/2006-72 (dále jen „usnesení Nejvyššího správního soudu“), kterým bylo zastaveno řízení o kasační stížnosti stěžovatele podle § 33 písm. b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), ve znění účinném do 31. 8. 2006.

2. Stěžovatel v kasační stížnosti namítá, že Nejvyšší správní soud aplikoval ustanovení zákona o azylu, které se vztahuje jen na řízení o žaloběproti rozhodnutí správního orgánu u krajského soudu, a nikoli na řízení o kasační stížnosti u Nejvyššího správního soudu, dále že v daném případě nebyly vůbec splněny podmínky pro aplikaci ustanovení § 33 písm. b) zákona o azylu, i kdyby v řízení o kasační stížnosti bylo obecně aplikovatelné, a konečně, že rozhodnutí Nejvyššího správního soudu nebylo dostatečně zdůvodněno.

3. Neaplikovatelnost § 33 písm. b) zákona o azylu v řízení o kasační stížnosti dovozuje stěžovatel z toho, že je zde užit pojem „žalobce“, který se ve správním soudnictví vztahuje jen na řízení o žalobě před krajským soudem, a pojem „žadatel o azyl“, který zákon o azylu vymezuje v § 2 odst. 3 tak, že postavení žadatele o azyl má příslušný cizinec po dobu správního řízení o udělení azylu a po dobu soudního řízení o žalobě proti rozhodnutí ministerstva podle zvláštního právního předpisu, má-li tato žaloba odkladný účinek, nikoli tedy po dobu řízení o kasační stížnosti. Také účel tohoto ustanovení dopadá podle stěžovatele jen na řízení o žalobě, neboť v řízení o kasační stížnosti soud přímo s účastníky nekomunikuje, protože jsou povinně zastoupeni

Nahrávám...
Nahrávám...