JUDr. Pavel Koukal
Ochrana oznamovatele tvoří vedle interních a externích kanálů pro oznamování nekalého (protiprávního) jednání vlastní podstatu a samotný základ whistleblowingu. Tato ochrana přitom zahrnuje jak interní opatření organizace, která zpravidla nemají rámcovou oporu a základ v obecně závazných právních předpisech, ale jsou garantována přímo danou organizací (interní ochrana), tak i opatření představující výslovné právní záruky pro oznamovatele, jež vycházejí z příslušné právní úpravy, obvykle stanovené přímo v zákoně (zákonná ochrana).
Vedle opatření směřujících bezprostředně k ochraně oznamovatelů (oznamujících osob) však moderní pojetí whistleblowingu logicky zahrnuje rovněž opatření k ochraně práv tzv. dotčených osob jakožto osob, kterých se oznámení přímo dotýká a směřuje proti nim, a v neposlední řadě i k ochraně třetích osob, jež jsou či mohou být v postavení prostředníka, svědka apod.
Všechna interní a zákonná opatření k ochraně oznamovatele (oznamující osoby), dotčených osob a případných třetích osob jsou souhrnně nazývána jako ochranná opatření. Tato ochranná opatření jsou přitom oznamovateli za stanovených podmínek poskytována jak v případě učinění oznámení v rámci interních anebo externích kanálů, tak i v případě zveřejnění informací (v médiích nebo jiným veřejným způsobem).
Jen takto široce koncipovaná komplexní ochrana může při splnění příslušných podmínek oznamovateli umožnit, aby oznámení o nekalém jednání učinil skutečně svobodně a bez obavy z možných důsledků porušení povinnosti loajality vůči zaměstnavateli, povinnosti smluvní anebo zákonné mlčenlivosti, jakož i dalších povinností zaměstnance anebo jinak smluvně zavázané osoby, včetně ochrany obchodního, služebního nebo jiného tajemství.
Současně na druhé straně platí, že jen takový celistvý systém ochranných opatření je způsobilý zajistit účinnou ochranu totožnosti a práv všech dotčených a/nebo třetích osob, které jsou v důsledku oznámení do interního či externího…
