dnes je 4.2.2023

Input:

Umístění kamerového systému v bytových domech ve světle aktuálního stanoviska Úřadu pro ochranu osobních údajů

12.2.2016, , Zdroj: Verlag Dashöfer

4.3.2.1
Umístění kamerového systému v bytových domech ve světle aktuálního stanoviska Úřadu pro ochranu osobních údajů

Mgr. Adriana Kvítková

Stanovisko Úřadu nepřináší převratné změny, jeho důležitost autorka spatřuje v sumarizaci a detailním popisu pravidel pro provozování kamerového systému v bytovém domě včetně povinností stanovených zákonem správcům a zpracovatelům, tj. dalším osobám, které na základě jejich pověření zpracovávají osobní údaje.

Na desítky obdržených dotazů předplatitelů týkajících se instalace a provozování kamerového systému v případě bytových domů jsem vždy odpovídala s ohledem na aktuální stav legislativy (především zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon") a rovněž obecnou výkladovou praxi Úřadu pro ochranu osobních údajů (dále jen "Úřad") týkající se této problematiky (stanovisko Úřadu č. 1/2006, Provozování kamerového systému z hlediska zákona o ochraně osobních údajů a stanovisko č. 1/2008, Umístění kamerových systémů v bytovém domě). Aplikační praxe Úřadu se neustále vyvíjí (i s ohledem na judikaturu Nejvyššího správního soudu) a téma je třeba po roce opět otevřít. Úřad letošní rok zahájil uveřejněním nového stanoviska k umístění kamerových systémů v bytových domech (a to jako stanovisko č. 1/2016, dále jen "Stanovisko").

Úřad v prvé řadě ve Stanovisku zdůrazňuje nutnost provozovatele kamerového systému stanovit legitimní účel zpracování osobních údajů, tedy dostatečně zdůvodnit potřebu a užitečnost kamerového systému. Jako jeden ze základních právních důvodů pro pořizování kamerového záznamu v bytovém domě uvádí Úřad ochranu práv a právem chráněných zájmů správce a dotčených osob. Jak již bylo mnohokráte v této souvislosti uvedeno, je totiž třeba mít na paměti, že provozování kamerového systému v bytovém domě vždy vede ve svém důsledku k zásahům do práva na soukromí, které je ústavně zaručeným základním právem jednotlivce. Úřad proto ve Stanovisku opět zdůrazňuje, že takový zásah do základního práva musí být přiměřený, tedy před instalací kamerového sytému by mělo být zvažováno, zda-li je takový prostředek ochrany k dosažení cíle způsobilý a potřebný, přičemž by měl být dále kombinován s dalšími prostředky (např. zamykání dveří, instalace mříží apod.). V této souvislosti Úřad doporučuje přihlédnout k povaze prostor, které mají být sledovány, a to zejména k tomu, zda tyto prostory jsou obvykle průchozí nebo pouze příležitostně navštěvovány, anebo zda slouží jako bezprostřední přístup k bytům, v nichž obyvatelé domu mají nárok na nejvyšší míru soukromí. Prostory jako sklepy a půdy a vchody do nich, garáže, kočárkárny, kolárny, prostory dopisních schránek či vnější plášť budovy (a jeho bezprostřední okolí), vstupní dveře do domu, vstupní chodby k výtahům a schodištím a výtahy a schodiště mohou být dle Úřadu sledovány, aniž by bylo přílišně zasahováno do soukromí osob, resp. dle Úřadu sledování výše uvedených prostor většinou zasahuje do soukromí v přiměřené míře a z hlediska zásad účelného a přiměřeného zpracování údajů nevyvolává zásadní problémy. Jak Úřad dále připomíná, nastavení úhlu záběru kamery musí být učiněno tak, aby nebyla snímána jiná místa, v nichž by sledováním bylo více zasaženo soukromí obyvatel nebo návštěvníků domu. Pokud by přece jen bylo zvažováno kamerové sledování vchodových dveří do bytu, Úřad ve Stanovisku uvádí, že tak lze uskutečnit jen ve výjimečných a odůvodněných případech a vždy se souhlasem obyvatel dotčených bytů.

Co se týče povinností vyplývajících správci ze zákona, správcem je přitom ve smyslu zákona míněn ten, kdo zpracování osobních údajů (ve formě kamerového záznamu) provádí, Stanovisko evokuje v prvé řadě nutnost zajištění souhlasu s provozováním kamerového systému jako právního titulu pro

Nahrávám...
Nahrávám...