Nález 143/2007 SbNU, sv. 46, K ustanovení zástupce účastníkovi řízení rozhodnutím soudu
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 46, nález č. 143
II. ÚS 16/07
K ustanovení zástupce účastníkovi řízení rozhodnutím soudu
S ohledem na dikci usnesení, jímž byl stěžovateli ustanoven zástupce „k ochraně zájmů žalobce v této věci“, nelze dovozovat, že by v usnesení určený advokát byl zavázán k zastupování žalobce (stěžovatele) po právní moci rozhodnutí, jímž se dané řízení končí. Ústavní soud v této konkrétní věci nemohl přihlédnout k informaci zástupce účastníka, že ustanovení zástupce je nyní řešeno rozhodnutím rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu jinak.
Nález
Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedkyně senátu Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma - ze dne 13.září 2007 sp. zn. II. ÚS 16/07 ve věci ústavní stížnosti A. O. proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 11. 2006 č. j. 4 As 23/ /2006-57, kterým byla odmítnuta stěžovatelova kasační stížnost.
Výrok
Usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 11. 2006 č. j. 4 As 23/ /2006-57 se zrušuje.
Odůvodnění
Včas podaným návrhem, jehož vady byly k výzvě Ústavního soudu odstraněny podáním ze dne 16. 2. 2007, se stěžovatel domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, a to s odkazem na údajné porušení čl. 36 odst. 1 a 2 a čl. 37 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 a 17 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Ústavní soud si k projednání a rozhodnutí věci vyžádal spis Městského soudu v Praze sp. zn. 8 Ca 298/2005, z něhož zjistil následující:
Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 15. 4. 2005 č. j. 29 Ca 162/ /2004-24 byl stěžovateli ustanoven zástupce Mgr. F. L. Usnesením ze dne 11. 11. 2005 č. j. 8 Ca 298/2005-38 odmítl Městský soud v Praze žalobu stěžovatele (jež mu byla postoupena jako místně příslušnému Krajským soudem v Brně) proti žalovanému Českému telekomunikačnímu úřadu proti jeho rozhodnutí ze dne 15. 6. 2004 č. j. 5524/2004-603. Soud v odůvodnění konstatoval, že vztah, jenž je předmětem řízení (mezi poskytovatelem telekomunikační služby a stěžovatelem), má soukromoprávní povahu, a stěžovatel tak měl uplatnit svůj nárok u obecného soudu podle části páté zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění, (dále jen „o. s. ř.“). Návrh proto odmítl jako nepřípustný dle § 68 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění, (dále též jen „s. ř. s.“) a stěžovatele poučil o jeho právu domáhat se svého práva u okresního (obvodního) soudu.
Uvedené usnesení napadl stěžovatel kasační stížností. Jeho podání ovšem nenaplňovalo náležitosti předvídané soudním řádem správním, a proto byl vyzván k jeho doplnění, a to usnesením doručeným Mgr. L. Vzhledem k tomu, že návrh ve stanovené lhůtě doplněn nebyl, Nejvyšší správní soud kasační stížnost napadeným usnesením ze dne 13. 11. 2006 č. j. 4 As 23/2006-57 odmítl.
Stěžovatel napadá rozhodnutí Nejvyššího správního soudu v projednávané ústavní stížnosti. Domnívá se, že mu uvedený soud odepřel právo na soudní přezkoumání věci. K porušení zákonnosti došlo již rozhodnutím Českého telekomunikačního úřadu ze dne 15. 6. 2004 č. j. 5524/2004-603 a ze dne 5. 12. 2003 č. j.…
