dnes je 9.9.2024

Input:

č. 1367/2007 Sb. NSS, Právo na informace: povinný subjekt

č. 1367/2007 Sb. NSS
Právo na informace: povinný subjekt
k § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění zákonů č. 39/2001 Sb. a č. 61/2006 Sb.
Kancelář prezidenta republiky je subjektem, který má ve smyslu § 2 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, povinnost poskytovat informace.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 7. 2007, čj. 2 As 89/2006-107)
Věc: Jiří K. proti Kanceláři prezidenta republiky o poskytnutí informace, o kasační stížnosti žalobce.

Dne 13. 6. 2005 žalobce podal u Kanceláře prezidenta republiky žádost o poskytnutí informace, v níž se domáhal zodpovězení toho, která osoba z Ministerstva práce a sociálních věcí sdělila Kanceláři prezidenta republiky údaje, které žalobce blíže specifikoval v žádosti a které jsou dle jeho názoru nepravdivé.
S ohledem na to, že mu ve lhůtě 15 dnů ode dne podání žádosti nebyla informace poskytnuta, podal žalobce dne 30. 6. 2005 odvolání proti fiktivnímu rozhodnutí o odepření informace (§15 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím).
Jelikož o odvolání žalobce nebylo ve stanovené lhůtě rozhodnuto, podal k Městskému soudu v Praze žalobu proti fiktivnímu rozhodnutí, kterým vedoucí Kanceláře prezidenta republiky odvolání zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil (§ 16 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím). V žalobě zejména namítal, že žalovaný je podle § 2 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím subjektem, který má povinnost poskytovat informace vztahující se k jeho působnosti, neboť je nepochybně veřejnou institucí hospodařící s veřejnými prostředky.
Městský soud podanou žalobu dne 7. 6. 2006 odmítl; argumentoval tím, že žalovaný při obstarávání věcí spojených s výkonem pravomocí prezidenta republiky není povinným subjektem podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Jelikož žalovaný nemá pravomoc k vydání rozhodnutí o odepření informace, nenastala fikce vydání takového rozhodnutí, takže dle závěru městského soudu nebyly naplněny podmínky řízení, jelikož v konečném důsledku neexistovalo ani rozhodnutí, jehož zrušení se žalobce u soudu domáhal.
Proti usnesení městského soudu žalobce (stěžovatel) podal kasační stížnost, v níž namítá nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu.
Nejvyšší správní soud usnesení Městského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
Nejvyšší správní soud shledává, že v projednávané věci je klíčové zodpovězení otázky, zda je Kancelář prezidenta republiky povinným subjektem podle § 2 zákona o svobodném přístupu k informacím. Městský soud přitom konstatoval, že tomu tak není, ačkoliv toto své tvrzení nikterak blíže neodůvodnil, jen krátce zmínil, že Kancelář prezidenta republiky nemá zákonem založenou pravomoc ve správním řízení, pokud je požadována informace týkající se obstarávání věcí spojených s výkonem pravomocí prezidenta republiky. Absence průkazného odůvodnění rozhodnutí městského soudu, neumožňující jeho řádný přezkum, je sama o sobě důvodem k jeho zrušení, a to bez ohledu na to, zda tato vada byla stěžovatelem namítána (§ 109 odst. 3 s. ř. s.).
Je-li usnesení městského soudu nepřezkoumatelné pro nedostatek odůvodnění, nelze v plném rozsahu
Nahrávám...
Nahrávám...