dnes je 17.4.2024

Input:

č. 1532/2008 Sb. NSS; Právo na informace: vnitřní pokyny povinného subjektu

č. 1532/2008 Sb. NSS
Právo na informace: vnitřní pokyny povinného subjektu
k § 11 odst. 1 písm. a) zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění zákona č. 61/2006 Sb.
I. Za interní pokyn ve smyslu § 11 odst. 1 písm. a) zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, nelze stricto sensu považovat každý akt, který správní orgán takto označí. Rozhodný je vždy obsah konkrétního pokynu nebo jiného aktu.
II. Týkají-li se Pokyny řady „D“, resp. „DS“, vydávané Ministerstvem financí výkonu veřejné správy, tedy činnosti správce daně, jakožto orgánu veřejné moci, navenek, ve vztahu k veřejnosti a upravují-li aplikační postupy stran jednotlivých ustanovení daňových zákonů, nelze je, jakkoli jsou takto označeny, považovat za informace vyloučené z práva na jejich poskytnutí těm, jichž se postupy v nich upravené bezprostředně týkají, tj. daňovým subjektům.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 1. 2008, čj. 5 As 28/2007-89)
Prejudikatura: srov. č. 605/2005 Sb. NSS.
Věc: Spolek OSMPB proti Finančnímu ředitelství v Českých Budějovicích o poskytnutí informace, o kasační stížnosti žalobce a žalovaného.

Finanční úřad v Kaplici dne 18. 12. 2006 odmítl žádost žalobce o poskytnutí požadované informace stran hledisek, která finanční úřad bere v úvahu při poskytování daňových úlev dle ustanovení § 55azákonač. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (dále jen „daňový řád“, „d. ř.“), odkázal přitom na ustanovení § 11 odst. 1 písm. a) zákona č. 106/1999 Sb.
Odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí dne 17. 1. 2007 žalovaný zamítl.
Proti rozhodnutí žalovaného brojil žalobce žalobou, k níž Krajský soud v Českých Budějovicích napadené rozhodnutí svým rozsudkem ze dne 27. 4. 2007, čj. 10 Ca 19/2007, i rozhodnutí správního orgánu I. stupně zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Krajský soud dospěl mimo jiné k závěru, že požadované informace, byť se jedná o údaje obsažené v interním metodickém pokynu, žalobci měly být poskytnuty, neboť výluka z povinnosti poskytovat informace žadatelům uvedená v § 11 odst. 1 písm. a) zákona č. 106/1999 Sb. nedopadá na informace stran hledisek, která finanční úřad bere do úvahy při rozhodování o poskytování úlev ve smyslu § 55a d. ř. Krajský soud při svých úvahách vycházel mimo jiné i z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2005, čj. 2 Ans 1/2005-57 (č. 605/2005 Sb. NSS), který se zabýval otázkou významu vnitřních pokynů Ministerstva financí; Nejvyšší správní soud v něm dospěl k závěru o vázanosti správního orgánu vlastní správní praxí v případě, kdy zákon správnímu orgánu dává prostor pro správní uvážení.
Proti tomuto rozsudku krajského soudu brojil žalovaný kasační stížností, v níž zejména polemizoval s tvrzením krajského soudu, že dotčený interní pokyn Ministerstva financí DS-129 stanovuje správci daně závazný postup, od něhož se může správce daně jen výjimečně a v odůvodněných případech odchýlit, neboť jinak by se jednalo o libovůli správce daně. K pokynu DS-129 uvedl, že se jedná o interní předpis vydaný Ministerstvem financí pouze pro interní potřebu správců daně, který nadto obsahuje taková kritéria, při nichž je správci daně stále ponechán
Nahrávám...
Nahrávám...