č. 1747/2009 Sb. NSS, Mezinárodní ochrana: lhůta pro vydání rozhodnutí
č. 1747/2009 Sb. NSS
Mezinárodní ochrana: lhůta pro vydání rozhodnutí
k § 9 a § 27 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, ve znění zákonů č. 501/2004 Sb. a č. 165/2006 Sb.
k § 3, § 6 odst. 1 a § 71 odst. 1 a 3 správního řádu (č. 500/2004 Sb.)
Na řízení vyjmenovaná v § 9 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, se nevztahuje úprava § 71 odst. 1 a 3 správního řádu z roku 2004 o lhůtách pro vydání rozhodnutí, nýbrž § 27 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Vzhledem k tomu, že § 27 citovaného zákona stanoví toliko lhůtu, do kdy nejpozději je správní orgán povinen ve věci rozhodnout, jediným kritériem pro určení okamžiku, kdy lze v řízení o udělení mezinárodní ochrany nejdříve rozhodnout, je zjištění skutkového stavu v rozsahu potřebném pro posouzení žádosti (§ 3 správního řádu z roku 2004).
(Podle rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. 8. 2008, čj. 48 Az 43/2008-37)
Věc: Gürcan K. (Turecko) proti Ministerstvu vnitra o udělení mezinárodní ochrany.
Žalobce dne 2. 3. 2008 požádal o udělení mezinárodní ochrany, z důvodu, že je v Turecku hledán mafií a vládou. Mafie ho hledá proto, že s ní spolupracoval. Policie pak z toho důvodu, že byl odsouzen za trestný čin krádeže, trest však nenastoupil.
Žalovaný zamítl dne 5. 3. 2008 žádost žalobce jako zjevně nedůvodnou podle § 16 odst. 1 písm. f) zákona o azylu, neboť hlavním důvodem, proč opustil Turecko, byla obava z příslušníků mafie, pro kterou vykonával činnost. Dále obava z nástupu trestu odnětí svobody, který mu byl v Turecku uložen za trestné činy krádeže. Skutečnost, že se žalobce podílel na organizovaném zločinu a později nechtěl nést následky svých činů, nelze v žádném případě podřadit pod zákonem stanovené důvody udělení mezinárodní ochrany. Žalobce nesplňuje ani podmínky pro udělení doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu, neboť neuvedl nic, z čehož by bylo možné dovodit, že by mu v případě návratu do vlasti hrozilo nebezpečí vážné újmy ve smyslu zákona o azylu, nebezpečí mučení, nelidského či ponižujícího zacházení a trestání, případně uložení či vykonání trestu smrti.
Rozhodnutí napadl žalobce žalobou u Krajského soudu v Praze. Upozornil na to, že žalovaný vyhotovil rozhodnutí během tří dnů, což vede k závěru, že rozhodnutí nebylo vydáno na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu, kdy v tak krátkém časovém úseku žalovaný nemohl řádně vyhodnotit veškerá žalobcova tvrzení.
Krajský soud v Praze žalobu zamítl.
Z odůvodnění:
(...) K námitce žalobce, že řízení před správním orgánem neproběhlo zcela v souladu se správním řádem, neboť žalovaný vydal rozhodnutí již třetí den po podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany, soud předně uvádí, že podle § 9 zákona o azylu na řízení o udělení mezinárodní ochrany a na řízení o odnětí azylu nebo doplňkové ochrany se použije správní řád s výjimkou ustanovení v § 9 zákona o azylu taxativně vypočtených. Podle označeného ustanovení zákona o azylu se na výše uvedená řízení nepoužije (mimo jiné) ustanovení správního řádu o lhůtách pro vydání rozhodnutí. Lhůty pro vydání rozhodnutí ve shora označených řízeních se tak řídí nikoli § 71 odst. 1 a 3 správního…
