dnes je 26.11.2022

Input:

č. 2109/2010 Sb. NSS; Svobodný přístup k informacím: informace o příjemcích veřejných prostředků

č. 2109/2010 Sb. NSS
Svobodný přístup k informacím: informace o příjemcích veřejných prostředků
k § 8b a § 10 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění zákona č. 61/2006 Sb.
k § 55a zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákonů č. 35/1993 Sb., č. 255/1994 Sb. a č. 323/1996 Sb. (v textu jen „daňový řád“)
I. Na poskytování informací o příjemcích veřejných prostředků podle § 8b zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ustanovení § 10 citovaného zákona (ochrana důvěrnosti majetkových poměrů) nedopadá.
II. Prominutí daně či jejího příslušenství na základě rozhodnutí vydaného správcem daně podle § 55a zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, je poskytnutím veřejných prostředků podle § 8b zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.
(Podle rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 6. 2010, čj. 5 As 64/2008-155)
Prejudikatura: č. 1532/2008 Sb. NSS; nález Ústavního soudu č. 10/2007 Sb. ÚS (sp. zn. I. ÚS 260/06).
Věc: Občanské sdružení OSMPB proti Finančnímu ředitelství v Plzni o poskytnutí informací, o kasační stížnosti žalobce.

Žalobce podal dne 20. 11. 2006 u Finančního úřadu v Blovicích žádost o sdělení informací o daňových úlevách poskytnutých tímto úřadem v roce 2005 podle § 55a daňového řádu. Konkrétně požadoval ve smyslu § 8b odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb.: 1) poskytnutí základních osobních údajů o osobách, kterým tento úřad částečně nebo zcela prominul příslušenství daně na základě § 55a daňového řádu, a 2) výši prominutého příslušenství podle jednotlivých osob identifikovaných podle bodu 1) žádosti. Finanční úřad žádost podle § 10, § 15 a § 20 odst. 4 zákona č. 106/1999 Sb. rozhodnutím ze dne 30. 11. 2006 odmítl s odůvodněním, že informace požadované žalobcem spadají pod výluku § 10 citovaného zákona, tj. jedná se o informace o majetkových poměrech konkrétních osob, získané na základě zákona o daních. Správní orgán byl toho názoru, že nelze ničeho vytěžit z odkazu na § 8b, neboť § 10 stanoví obecné omezení pro poskytování informací v režimu tohoto zákona. Dále odkázal na zákonem stanovenou povinnost mlčenlivosti, která stíhá správce daně podle § 24 odst. 1 daňového řádu.
Žalobce se proti rozhodnutí finančního úřadu odvolal k žalovanému, který odvolání rozhodnutím ze dne 3. 1. 2007 zamítl. Žalovaný vyslovil stejný názor jako finanční úřad a dodal, že by jako informace o majetkových poměrech měly být, při respektování práva na nedotknutelnost soukromí osoby, při zohlednění zásady přiměřenosti informování o činnosti správních orgánů a při zachování zásad daňového řízení, kvalifikovány i samotné údaje identifikující osoby, kterým bylo finančním úřadem částečně nebo zcela prominuto příslušenství daně, neboť je nepochybné, že i taková informace vypovídá o tom, že takto identifikovaná osoba měla povinnost příslušenství zaplatit.
Žalobce brojil proti rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Plzni, který ji rozsudkem ze dne 30. 4. 2008 zamítl. Při úvahách o vztahu § 8b a § 10 zákona č. 106/1999 Sb. dospěl k závěru, že v daném případě mohlo být poskytnutí informace na základě § 10
Nahrávám...
Nahrávám...