č. 2312/2011 Sb. NSS, Správní řízení: obecně známé skutečnosti; úřední skutečnosti; důkazy z internetu
č. 2312/2011 Sb. NSS
Správní řízení: obecně známé skutečnosti; úřední skutečnosti; důkazy z internetu
k § 50 odst. 1 správního řádu (č. 500/2004 Sb.)
k § 75 odst. 1 soudního řádu správního
I. Správní orgán nemusí uvádět zdroj, z něhož se dozvěděl o existenci obecně známé skutečnosti. Naproti tomu musí uvést, ze které jeho konkrétní úřední činnosti či postupu jsou mu známé tzv. úřední skutečnosti (§ 50 odst. 1 správního řádu z roku 2004).
II. Pokud správní orgán nezachytí stav internetové stránky, kterou vzal v potaz pro své rozhodování, ať již tiskem nebo uložením na elektronický nosič dat, znemožní tak správnímu soudu úkol vycházet při přezkumu rozhodnutí ze skutkového stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Je proto nezbytné, aby důkazy z internetu, které správní orgán nashromáždí, byly přezkoumatelně označeny datem svého pořízení.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 4. 2011, čj. 1 As 33/2011-58)
Prejudikatura: č. 1083/2007 Sb. NSS, č. 1468/2008 Sb. NSS, č. 1771/2009 Sb. NSS, č. 1953/2009 Sb. NSS a č. 2038/2010 Sb. NSS.
Věc: Erik Lamprecht proti Magistrátu města Brna, odboru vnitřních věcí, o zákaz shromáždění, o kasační stížnosti žalovaného.
Žalovaný rozhodnutím ze dne 23. 11. 2010 zakázal shromáždění „Oslava svátku práce“, oznámené dne 18. 11. 2010 žalobcem jako svolavatelem. Shromáždění se mělo konat dne 1. 5. 2011 v době od 11.00 do 18.00 hod. v Brně v parku Koliště a průvodem v trase Cejl - Francouzská - Milady Horákové - Příkop -Bratislavská - Jezuitská. Skončit mělo na výchozím místě v parku Koliště. Předpokládaný počet účastníků byl 400 osob. Podle žalovaného oznámený účel shromáždění naplnil důvody umožňující jeho zákaz podle § 10 odst. 1 písm. a) a písm. c) zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím (dále jen „shromažďovací zákon“). Účel shromáždění má podle žalovaného směřovat k výzvě popírat nebo omezovat osobní, politická nebo jiná práva občanů pro jejich národnost, pohlaví, rasu, původ, politické nebo jiné smýšlení, náboženské vyznání a sociální postavení nebo k rozněcování nenávisti a nesnášenlivosti z těchto důvodů, jinak porušovat ústavu a zákony.
Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Brně, který je rozsudkem ze dne 8. 12. 2010 zrušil. Podle krajského soudu žalovaný neuvedl jediný relevantní důkaz a neunesl důkazní břemeno ke svému závěru o zastíraném účelu shromáždění. Napadené rozhodnutí proto bylo nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost, resp. nedostatek důvodů. Měl-li žalovaný o účelu shromáždění pouze pochybnosti, odkázal jej krajský soud na případný postup podle § 12 odst. 5 shromažďovacího zákona.
Žalovaný (stěžovatel) brojil proti rozsudku krajského soudu kasační stížností, v níž mimo jiné obsáhle polemizoval se závěrem krajského soudu o neprokázání skutečného účelu shromáždění. Většina skutečností, které aplikoval, jsou totiž notoriety. Přístup krajského soudu je prý naprosto formální. Právní úprava nezakotvuje nikde, aby důkazy, pokud je na ně v rozhodnutí odkazováno, byly nějak formálně označeny. Podstatné je, aby odkaz na tyto důkazy byl jedinečný. Ve věci byla stanoviska…
