dnes je 17.4.2024

Input:

č. 2466/2012 Sb. NSS; Sociální ochrana: pomoc v hmotné nouzi; náhrada nákladů řízení

č. 2466/2012 Sb. NSS
Sociální ochrana: pomoc v hmotné nouzi; náhrada nákladů řízení
k § 79 odst. 1 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi
k § 79 správního řádu (č. 500/2004 Sb.)
Ustanovení § 79 odst. 1 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, je třeba vykládat tak, že stát nese veškeré náklady spojené s řízením o příspěvku na živobytí, mimořádné okamžité pomoci a doplatku na bydlení podle tohoto zákona, tedy i náklady, které v tomto řízení vzniknou účastníkovi řízení; jedná se totiž o evidentní odchylku od obecné úpravy správního řádu z roku 2004 (§ 79). Nárok na náhradu nákladů však vzniká účastníku řízení pouze v případě, že tyto náklady byly vynaloženy nutně a účelně a pokud postup účastníka řízení nevykazuje znaky zneužití práva.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 3. 2011, čj. 6 Ads 114/2010-60)
Věc: PhDr. Hana P. proti Ministerstvu práce a sociálních věcí o náhradu nákladů řízení, o kasační stížnosti žalovaného.

Žalobkyně dne 5. 6. 2009 požádala Krajský úřad Olomouckého kraje o náhradu nákladů řízení ve výši 832 Kč, které jí vznikly dne 1. 6. 2009 v důsledku jízdy osobním automobilem z místa jejího pobytu (Velké Heraltice) do Olomouce. Žalobkyně ke krajskému úřadu cestovala za účelem nahlédnutí do spisového materiálu ve věci odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Litovel o odejmutí příspěvku na živobytí podle zákona o pomoci v hmotné nouzi.
Krajský úřad žádost žalobkyně rozhodnutím ze dne 18. 6. 2009 zamítl. Dospěl k závěru, že podle § 79 zákona o pomoci v hmotné nouzi, který je speciálním ustanovením ve vztahu k § 79 správního řádu, má účastník řízení nárok na náhradu nákladů vzniklých v řízení o dávkách pomoci v hmotné nouzi. Přesto však nárok dle § 79 zákona o pomoci v hmotné nouzi není absolutní, neboť je nezbytné posoudit důvody vzniku nákladů na straně účastníka. Tato skutečnost vyplývá z § 6 odst. 2 správního řádu, který po správním orgánu vyžaduje takový postup, při němž nikomu nevznikají zbytečné náklady. Ustanovení § 79 zákona o pomoci v hmotné nouzi nelze podle krajského úřadu vyložit tak, že jakákoli realizace práva účastníkem dle jeho uvážení jde na vrub správního orgánu. V souladu s tím pak krajský úřad posoudil žádost žalobkyně. Konstatoval, že její návštěva realizovaná dne 1. 6. 2009 nebyla významná ani nezbytná pro zajištění průběhu správního řízení, neboť žalobkyně jednak nebyla vyzvána, aby se dostavila a vyjádřila k podkladům rozhodnutí, a jednak uvedla do protokolu skutečnosti, které byly správnímu orgánu známy z předložené spisové dokumentace. Žalobkyně mohla podle krajského úřadu využít jiné možnosti, jak se vyjádřit k odvolání (doplnit jej či označit písemnosti založené ve spisové dokumentaci).
V navazujícím řízení o odvolání proti rozhodnutí krajského úřadu pak žalovaný rozhodnutím ze dne 16. 10. 2009 rozhodl tak, že krajský úřad nepochybil, když náhradu nákladů řízení žalobkyni nepřiznal. Ve smyslu § 79 odst. 3 správního řádu si každý z účastníků nese náklady, které v souvislosti s průběhem správního řízení vynaložil. Ustanovení § 79 zákona o pomoci v hmotné nouzi pak výslovně nestanoví, že účastníci řízení o dávkách pomoci v hmotné
Nahrávám...
Nahrávám...