dnes je 24.7.2024

Input:

č. 2544/2012 Sb. NSS, Pobyt cizinců: rozhodnutí o neudělení dlouhodobého víza

č. 2544/2012 Sb. NSS
Pobyt cizinců: rozhodnutí o neudělení dlouhodobého víza
k § 65 a § 79 a násl. soudního řádu správního
k § 67, § 68, § 155 odst. 3 a § 177 odst. 2 správního řádu (č. 500/2004 Sb.)
k § 30 a násl., § 56 odst. 4 a § 168 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění zákonů č. 124/2008 Sb. a č. 427/2010 Sb. (v textu jen „zákon o pobytu cizinců“)
I. Udělení i neudělení dlouhodobého víza cizinci (§ 30 a násl. zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky) je rozhodnutím správního orgánu ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. Vydání rozhodnutí o žádosti o udělení dlouhodobého víza se žadatel může domáhat žalobou na ochranu proti nečinnosti správního orgánu podle § 79 a násl. s. ř. s.
II. Rozhodnutí o neudělení dlouhodobého víza nemusí splňovat náležitosti podle § 67 a § 68 správního řádu z roku 2004. Na řízení o žádosti o udělení dlouhodobého víza se nepoužijí ustanovení části druhé a třetí správního řádu, správní orgán postupuje podle procesních ustanovení zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, a obdobně podle části čtvrté správního řádu z roku 2004 (§ 168 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve spojení s § 177 odst. 2 správního řádu z roku 2004).
III. Správní orgán měl podle právní úpravy účinné do 31.12. 2010 povinnost na požádání sdělit žadateli konkrétní skutkové a právní důvody, které jej vedly k neudělení dlouhodobého víza (§ 155 odst. 3 ve spojení s § 177 odst. 2 správního řádu z roku 2004). Podle § 56 odst. 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění účinném od 1.1. 2011 má správní orgán tuto povinnost i bez výslovné žádosti cizince.
IV. Sdělení důvodů neudělení dlouhodobého víza nelze považovat za vlastní rozhodnutí o neudělení víza, ale za úkon správního orgánu následující po rozhodnutí o neudělení víza. Provedení tohoto úkonu se tedy nelze domáhat žalobou na ochranu proti nečinnosti správního orgánu podle § 79 a násl. s. ř. s.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2011, čj. 5 Ans 5/2011-221)
Prejudikatura: č. 906/2006 Sb. NSS, č. 981/2006 Sb. NSS, č. 1955/2009 Sb. NSS, č. 2206/2011 Sb. NSS, č. 2350/2011 Sb. NSS a č. 2387/2011 Sb. NSS; nález Ústavního soudu č. 47/2009 Sb. a usnesení č. 39/2004 Sb. ÚS (sp. zn. III. ÚS 219/04).
Věc: a) L. M. C, b) V. V. H., c) P. T. H., d) N. D. D., e) P. Q. S., f) V. Q. M. a další proti Ministerstvu vnitra o vydání rozhodnutí, o kasační stížnosti žalobců a) až f).

Jednotliví žalobci podali v období od 26. 11. 2007 do 6. 12. 2007 na zastupitelském úřadu České republiky v Bangkoku žádosti o udělení víza k pobytu nad 90 dnů.
Dne 27. 8. 2008 podali žalobci prostřednictvím svého zástupce žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti správního orgánu podle § 80 správního řádu. Nadřízený správní orgán, tj. Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, v přípise ze dne 5. 10. 2008, sdělil, že shledal tuto žádost nedůvodnou, neboť v dané věci bylo v zákonné lhůtě řádně rozhodnuto. Uvedl, že správní orgán rozhodl o všech žádostech ve dnech od 20. 2. 2008 do 27. 2. 2008 tak,
Nahrávám...
Nahrávám...