č. 2599/2012 Sb. NSS, Řízení před soudem: kompetenční výluka; spory z veřejnoprávních smluv
č. 2599/2012 Sb. NSS
Řízení před soudem: kompetenční výluka; spory z veřejnoprávních smluv
k § 161, § 169 a § 178 správního řádu (č. 500/2004 Sb.) ve znění zákona č. 7/2009 Sb.
k § 21 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění zákonů č. 320/2002 Sb., č. 3/2005 Sb. a č. 189/2008 Sb.
Dohoda o rozsahu a podmínkách provádění archeologických výzkumů dle § 21 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, uzavíraná mezi oprávněnou organizací a Akademií věd České republiky je veřejnoprávní smlouvou subordinační ve smyslu § 161 správního řádu z roku 2004. Spory z této dohody proto rozhoduje podle § 169 odst. 1 písm. d) správního řádu z roku 2004 nadřízený orgán Akademie věd České republiky, kterým je pro tyto účely Ministerstvo kultury.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 10. 2011, čj. 7 As 99/2011-73)
Prejudikatura: č. 1675/2008 Sb. NSS a č. 1865/2009 Sb. NSS.
Věc: Obecně prospěšná společnost ZIP proti Akademii věd České republiky o výpověď dohody, o kasační stížnosti žalobkyně.
Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 27. 10. 2006 Dohodu o rozsahu a podmínkách provádění archeologických výzkumů. Tuto dohodu žalovaná dopisem ze dne 22. 12. 2010 vypověděla.
Neplatnosti výpovědi dohody se žalobkyně domáhala žalobou u Městského soudu v Praze, který ji usnesením ze dne 4. 4. 2011, čj. 8 A 37/2011-33, odmítl z důvodu neodstranitelného nedostatku podmínky řízení spočívajícího v absenci pravomoci soudu. Dospěl k závěru, že i kdyby bylo postaveno najisto, že předmětná dohoda je veřejnoprávní smlouvou, nesvěřují soudní řád správní ani zákon o státní památkové péči soudům rozhodujícím ve správním soudnictví pravomoc k rozhodování sporů z veřejnoprávních smluv. Tato otázka je řešena v § 169 správního řádu.
Proti tomuto usnesení městského soudu podala žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížnost. Namítla, že v § 169 správního řádu není uveden posuzovaný případ, a neexistuje tudíž správní orgán, který by tento spor rozhodl. Je nutné vzít v úvahu právní postavení žalované, která vznikla na základě zákona a žádný správní orgán jí není nadřízen. V doplnění kasační stížnosti stěžovatelka uvedla, že postupem městského soudu jí bylo bráněno domáhat se ochrany u nezávislého soudu. Žaloba byla podána dle § 4 odst. 1 písm. a) a c) s. ř. s. Žalovaná vystupuje dle § 21 zákona o státní památkové péči jednoznačně v pozici subjektu, jemuž bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy. Podle důvodové zprávy k zákonu o státní památkové péči rozsah a podmínky provádění archeologických výzkumů v určité oblasti „se určují“ právě v dohodách uzavíraných s žalovanou, v nichž se navíc „stanoví“ i rozsah archeologických výzkumů a dokumentace archeologických nálezů určité sběrné oblasti. V době přijetí zákona o státní památkové péči bylo zcela jiné politicko-společenské klima než v současnosti a zákon zřejmě nepředpokládal, že by archeologické výzkumy prováděly jiné než státní nebo státem zřízené subjekty. Novelizace rozšířily okruh subjektů provádějících výzkumy, ale podmínky pro jejich provádění dle § 21 zákona o státní památkové péči se nezměnily. Samotné…
