dnes je 12.7.2024

Input:

č. 2786/2013 Sb. NSS, Správní trestání: výjimka ze zásady koncentrace řízení

č. 2786/2013 Sb. NSS
Správní trestání: výjimka ze zásady koncentrace řízení
k § 82 odst. 4 správního řádu (č. 500/2004 Sb.)
V řízení o správním deliktu se neužije § 82 odst. 4 správního řádu z roku 2004; obviněný tedy v tomto řízení může uplatňovat nové skutečnosti a navrhovat nové důkazy i v odvolání a správní orgán nemůže odmítnout provést navržené důkazy pouze s poukazem na to, že nebyly navrženy v řízení v prvním stupni.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 11. 2012, čj. 1 As 136/2012-23)
Prejudikatura: č. 1856/2009 Sb. NSS a č. 2412/2011 Sb. NSS.
Věc: Petr P. proti Krajskému úřadu kraje Vysočina o uložení pokuty, o kasační stížnosti žalobce.

Magistrát města Jihlavy uložil rozhodnutím ze dne 8. 6. 2011 žalobci pokutu ve výši 50 000 Kč za správní delikt podle § 56 odst. 1 písm. f) zákona č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel. Nedovoleného jednání se měl žalobce dopustit tím, že nedodržel předepsaný minimální počet výukových a výcvikových hodin u specifikovaných žadatelů o řidičské oprávnění skupiny B. Současně mu správní orgán uložil povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč.
Proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně podal žalobce odvolání. V odvolání namítal, že splnil u dotčených žáků předepsaný limit výukových hodin a žáci, kteří nebyli ve výuce, absolvovali výuku v náhradním termínu. K odvolání žalobce předložil i potvrzení o úplném absolvování výuky a výcviku od žáků, u nichž mu bylo i vytýkáno pochybení v tomto směru.
Žalovaný rozhodnutím ze dne 30. 8. 2011 žalobcovo odvolání zamítl. Ztotožnil se s důvody uvedenými v napadeném rozhodnutí a zdůraznil, že žalobce byl seznámen se všemi podklady pro vydání rozhodnutí; k tomu byl také správní orgán povinen, neboť prováděl dokazování mimo ústní jednání. Jiné dokazování neprováděl. Odkázal na § 82 odst. 4 správního řádu (koncentrační zásadu) s tím, že k novým důkazům uplatněným v odvolání správní orgán přihlédne jen tehdy, nemohl-li je účastník uplatnit dříve. Z předložených prohlášení žáků o absolvování kurzu v plném rozsahu vyplývá, že je měl žalobce již v době zahájení správního řízení, proto k nim žalovaný nepřihlížel.
Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce správní žalobu u Krajského soudu v Brně. Žalobce mimo jiné namítal, že mu správní orgány vytýkaly nezajištění či nesplnění minimálního počtu výukových hodin, avšak navrhovaným důkazem - prohlášením jmenovaných žáků o nahrazení výuky v jiném termínu - se odmítly zabývat. Vytýkané jednání mu tedy nebylo prokázáno.
K této žalobcově námitce krajský soud uzavřel, že z obsahu protokolu ze dne 7. 4. 2011 vyplývá, že správní orgán projednal se žalobcem dílčí záznamy sepsané kontrolními pracovníky, žalobce protokol podepsal a přes poučení nepodal proti uvedeným skutečnostem žádné námitky. Fyzické nepřítomnosti žáků ve výuce byly řádně zachyceny v záznamech pracovníků, a proto nebylo již třeba doplňovat dokazování jejich výslechem. Nadto prohlášení žáků o náhradní výuce měl žalobce již dříve k dispozici, jejich zohlednění při hodnocení žalobcova pochybení bylo tedy nadbytečné. S tímto závěrem žalovaného se soud ztotožnil a
Nahrávám...
Nahrávám...