dnes je 4.2.2023

Input:

č. 3182/2015 Sb. NSS; Správní řízení: souhlas obce, která má být ustanovena opatrovníkem účastníka správního řízení

č. 3182/2015 Sb. NSS
Správní řízení: souhlas obce, která má být ustanovena opatrovníkem účastníka správního řízení
k § 32 odst. 4 správního řádu (č. 500/2004 Sb.)*)
Předpokladem pro ustanovení opatrovníka účastníkovi v řízení před správním orgánem podle § 32 odst. 4 správního řádu z roku 2004 není souhlas obce, která má být opatrovníkem účastníka ustanovena.
(Podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 12. 2014, čj. 4 As 26/2013-57)
Prejudikatura: nálezy Ústavního soudu č. 97/2001 Sb. ÚS (sp. zn. II. ÚS 27/2000), č. 150/2001 Sb. ÚS (sp. zn. I. ÚS 322/2000), č. 98/2006 Sb. ÚS (sp. zn. IV. ÚS 811/05), č. 9/2007 Sb. ÚS (sp. zn. II. ÚS 995/07) a č. 124/2007 Sb. ÚS (sp. zn. II. ÚS 1090/07).
Věc: Statutární město Teplice proti Českému telekomunikačnímu úřadu o ustanovení opatrovníkem, o kasační stížnosti žalovaného.

Žalovaný usnesením ze dne 16. 7. 2009 ustanovil žalobce opatrovníkem paní Hedviky B. (dále jen „opatrovankyně“), která byla účastnicí řízení vedeného žalovaným ve sporu o peněžité plnění s příslušenstvím za poskytnuté elektronicko-komunikační služby. K ustanovení opatrovníka přistoupil žalovaný z důvodu, že opatrovankyně byla osobou neznámého pobytu a nedařilo se jí doručovat písemnosti [§ 32 odst. 2 písm. d) správního řádu]. Vhodnost ustanovit žalobce opatrovníkem opřel žalovaný o skutečnost, že opatrovankyně měla u žalobce, tedy v obci Teplice, uveden trvalý pobyt.
Proti výše uvedenému usnesení podal žalobce rozklad k předsedovi žalovaného, který jej svým rozhodnutím ze dne 15. 3. 2010 zamítl a usnesení potvrdil. V rozhodnutí o rozkladu mimo jiné uvedl, že se orgánu prvního stupně prokazatelně nepodařilo zjistit skutečný pobyt opatrovankyně, a právě proto došlo k ustanovení žalobce jejím opatrovníkem z titulu nejvhodnější, resp. jediné v úvahu připadající osoby mající k opatrovankyni alespoň nějaký vztah.
Proti rozhodnutí o rozkladu podal žalobce žalobu u Městského soudu v Praze, v níž namítal, že do funkce opatrovníka byl ustanoven, aniž by byly splněny zákonné předpoklady. Dle žalobce zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), obcím neukládá povinnost být opatrovníkem svých občanů ve správních řízeních. Údaj o trvalém bydlišti opatrovankyně je pouze evidenčním údajem, který mezi obcí a osobou s hlášeným trvalým pobytem nezakládá takový vztah, na základě kterého by bylo možné město považovat za „osobu jinak vhodnou“ ve smyslu správního řádu. Žalobce dále uvedl, že k výkonu této funkce navíc nemá ani dostatek prostředků.
Městský soud zrušil rozsudkem ze dne 6. 2. 2013, čj. 7 A 216/2010-37, jak rozhodnutí předsedy žalovaného o rozkladu, tak i rozhodnutí žalovaného, kterým byl žalobce ustanoven opatrovníkem, a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Městský soud v odůvodnění svého rozhodnutí úvodem podotkl, že danou otázkou se soudy zabývaly již opakovaně, a příkladmo odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 6. 2009, čj. 9 As 80/2008-57. Dle tohoto rozhodnutí má sice osoba ustanovená opatrovníkem dle § 32 odst. 4 správního řádu povinnost funkci opatrovníka přijmout, má však také možnost této povinnosti nevyhovět,
Nahrávám...
Nahrávám...