dnes je 4.2.2023

Input:

č. 3316/2015 Sb. NSS; Zaměstnanost: dohoda o neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru; požadavek žaloby

č. 3316/2015 Sb. NSS
Zaměstnanost: dohoda o neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru; požadavek žaloby
k § 55 odst. 1 písm. b) a § 72 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce
k § 39 odst. 2 písm. a) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění zákona č. 261/2007 Sb.
Uchazeč o zaměstnání, který v žádosti o podporu v nezaměstnanosti deklaruje, že s ním zaměstnavatel okamžitě zrušil pracovní poměr podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce z roku 2006 [§ 39 odst. 2 písm. a) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti], nemá na podporu v nezaměstnanosti nárok. Na tom nic nemění, pokud následně předloží úřadu práce dohodu se zaměstnavatelem, podle které zaměstnavatel „uznal absolutní neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru“, a ujednání o ukončení pracovního poměru dohodou. Spor o platnost okamžitého zrušení pracovního poměru musí být předmětem řízení o žalobě podle § 72 zákoníku práce z roku 2006. Případná mimosoudní dohoda může mít relevanci teprve tehdy, pokud byla uzavřena v průběhu takového soudního řízení.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 2015, čj. 8Ads 69/2014-31)
Prejudikatura: č. 2866/2013 Sb. NSS.
Věc: Karel O. proti Ministerstvu práce a sociálních věcí o podporu v nezaměstnanosti, o kasační stížnosti žalovaného.

Rozhodnutím ze dne 11.6. 2010 Úřad práce v Klatovech (dále jen „úřad práce“) nepřiznal žalobci podporu v nezaměstnanosti ode dne 10. 3. 2010. Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí odvolání.
Dne 11.8. 2010 žalovaný svým rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) zamítl žalobcovo odvolání proti rozhodnutí úřadu práce. Žalobce požádal o podporu v nezaměstnanosti dne 10. 3. 2010. K žádosti předložil dokument „Okamžité zrušení pracovního poměru podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce“ ze dne 3. 3. 2010, vydaný žalobcovým zaměstnavatelem, podle kterého zaměstnavatel ukončil žalobcův pracovní poměr okamžitým zrušením pro porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů zvlášť hrubým způsobem. Žalobce následně předložil úřadu práce sdělení právní zástupkyně ze dne 16. 4. 2010 o tom, že žalobcův zaměstnavatel uznal absolutní neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru a uznal, že ze strany žalobce nedošlo k porušení právních povinností. Strany se proto dohodly na ukončení pracovního poměru dohodou s účinky k 4. 3. 2010. Žalovaný zdůraznil, že pouze soud je podle § 72 zákoníku práce z roku 2006 příslušný k rozhodnutí, zda je okamžité zrušení pracovního poměru neplatné. Uzavření dohody o skončení pracovního poměru a dohody o narovnání nezakládá neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru.
Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu u Městského soudu v Praze, který ji následně postoupil Krajskému soudu v Plzni z důvodu změny místní příslušnosti. Krajský soud následně zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Důvodem zrušení byla nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí spočívající v nesrozumitelnosti a dále to, že skutkový stav, který vzal žalovaný za základ napadeného rozhodnutí, neměl oporu ve spisech.
Soud se neztotožnil s názorem žalovaného, že uzavření dohody o narovnání a o skončení
Nahrávám...
Nahrávám...