dnes je 7.10.2022

Input:

č. 3332/2016 Sb. NSS; Správní řízení: doručování obci

č. 3332/2016 Sb. NSS
Správní řízení: doručování obci
k § 19 odst. 1 větě druhé a odst. 2 a § 21 odst. 2 správního řádu (č. 500/2004 Sb.) ve znění zákona č. 7/2009 Sb.
k § 11 odst. 3 a 4 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění zákona č. 190/2009 Sb. (v textu jen „zákon o elektronických úkonech“)
I. Obci se má zásadně doručovat do její datové schránky (viz § 19 odst. 1 větu druhou správního řádu z roku 2004). Jinak než do datové schránky lze postupem podle § 19 odst. 2 správního řádu z roku 2004 doručovat, jen pokud by existovaly konkrétní důvody, pro které nebylo možné doručit písemnost do datové schránky. Nesmělo by se přitom jednat o nemožnost krátkodobou, typicky vyvolanou nepředvídaným přechodným jevem (např. poruchou systému datových schránek, výpadkem dodávky elektrické energie na straně doručujícího apod.), nýbrž o nemožnost povahy trvalejší (např. znepřístupnění příslušné datové schránky - to by u obce však prakticky nemělo připadat v úvahu, viz § 11 odst. 3 a 4 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů).
II. Za účinné doručení obci ve smyslu § 21 odst. 2 správního řádu z roku 2004 by bylo možno považovat fyzické převzetí písemnosti místostarostou obce, pokud k tomu byl zákonem předepsaným způsobem pověřen. Jen za této podmínky je skutečnost, že místostarosta se nepochybně mohl s obsahem převzatého rozhodnutí seznámit, přičitatelná i obci samotné.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2015, čj. 2 As 85/2015-31)
Věc: Obec Michalovice proti Krajskému úřadu Ústeckého kraje, za účasti Jany R, o dodatečné povolení stavby a souhlas s užíváním, o kasační stížnosti žalovaného.

Rozhodnutí Městského úřadu Litoměřice (stavební úřad) o dodatečném povolení stavby a souhlasu s užíváním datované dnem 16.12. 2010 bylo doručováno opakovaně, a to celkem třikrát. První pokus doručit předmětné rozhodnutí do datové schránky žalobkyně proběhl neúspěšně, doručeno tak bylo pouze žadatelce o rozhodnutí stavebního úřadu, avšak nikoli žalobkyni. Po pravděpodobně neúspěšném opakovaném pokusu doručit do datové schránky žalobkyně přistoupil stavební úřad k doručení rozhodnutí žalobkyni v jeho hmotné podobě. Dne 2. 3. 2011 převzal předmětné rozhodnutí místostarosta žalobkyně pan Jindřich Šrůt, což potvrdil na originále rozhodnutí slovem „převzal“, označením své funkce a podpisem; ze správního spisu není patrné, kde k převzetí došlo. Poslední pokus o doručení rozhodnutí učinil stavební úřad dne 19. 4. 2011, kdy je odeslal prostřednictvím provozovatele poštovních služeb všem účastníkům řízení. Rozhodnutí převzala dne 20. 4. 2011 do vlastních rukou starostka žalobkyně.
Proti rozhodnutí stavebního úřadu podala žalobkyně odvolání datované dnem 21. 4. 2011, které žalovaný rozhodnutím ze dne 4. 4. 2012 zamítl pro opožděnost.
Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně žalobu u Krajského soudu v Ústí nad Labem, jenž svým rozhodnutím ze dne 25. 3. 2015, čj. 15 A 57/2012-53, napadené rozhodnutí žalovaného zrušil. Žaloba se týkala primárně posouzení dne skutečného doručení výše uvedeného rozhodnutí stavebního úřadu žalobkyni. Spornou otázkou bylo, zda k
Nahrávám...
Nahrávám...