dnes je 17.4.2024

Input:

č. 3467/2016 Sb. NSS; Správní řízení: rozhodnutí o prominutí zmeškání úkonu

č. 3467/2016 Sb. NSS
Správní řízení: rozhodnutí o prominutí zmeškání úkonu
k § 41 odst. 6 a § 150 odst. 3 správního řádu (č. 500/2004 Sb.) ve znění účinném do 28. 7. 2016
k § 65 odst. 1 soudního řádu správního ve znění účinném do 30. 4. 2015
k § 87 odst. 4 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění účinném do 30. 9. 2016
Usnesení, jímž správní orgán rozhoduje o žádosti o prominutí zmeškání úkonu podle § 41 odst. 6 správního řádu, je rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s., pokud je zmeškaným úkonem odpor proti příkazu podle § 150 odst. 3 správního řádu (podle § 87 odst. 4 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích).
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 9. 2016, čj. 3 As 248/2015-22)
Věc: Ing. Martin K. proti Krajskému úřadu Libereckého kraje o prominutí zmeškání úkonu, o kasační stížnosti žalobce.

Příkazem Magistrátu města Liberec ze dne 29. 1. 2015 byl žalobce uznán vinným z přestupků podle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 1 a písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, a podle § 53 odst. 2 zákona o přestupcích, jichž se měl jako řidič dopustit tím, že za jízdy držel telefonní přístroj v ruce, a dále tím, že užil k jízdě vozidlo, které bylo z důvodu neplatné technické kontroly technicky nezpůsobilé k provozu na pozemní komunikaci. Za tyto přestupky mu byla uložena pokuta v souhrnné výši 2 000 Kč. Příkaz byl žalobci doručen dne 12. 2. 2015.
Přípisem ze dne 18. 3. 2015 upozornil žalobce uvedený úřad na skutečnost, že dne 20. 2. 2015 po předchozím ústním upozornění příslušné pracovnice podal prostřednictvím České pošty proti příkazu písemně odpor. Dle jeho názoru musel být tento odpor správnímu orgánu doručen ještě před vyznačením právní moci příkazu. Pro případ, že zásilka do té doby nebyla doručena, oznámil žalobce, že tímto podává odpor znovu spolu se žádostí o navrácení v předešlý stav a prominutí zmeškání úkonu podle § 41 správního řádu. Ve výše uvedených okolnostech pak spatřoval vážné důvody ve smyslu citovaného ustanovení zákona.
Správní orgány obou stupňů tyto skutečnosti za vážné důvody nepovažovaly a měly rovněž za to, že žalobce uplatnil svoji žádost po uplynutí subjektivní lhůty uvedené v § 41 odst. 2 správního řádu, proto Magistrát města Liberec rozhodnutím ze dne 26. 3. 2015 a následně Krajský úřad Libereckého kraje rozhodnutím ze dne 14. 5. 2015 žalobcovu žádost rozhodnutím ze dne 26. 3. 2015 zamítly.
Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu u Krajského soudu Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, který ji rozhodnutím ze dne 22. 10. 2015, čj. 60 A 9/2015-29, zamítl. Žalobce (stěžovatel) proto podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
Z odůvodnění:
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu uplatněných stížnostních bodů a po posouzení věci dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná. Dříve než mohl přistoupit k meritornímu posouzení případu, musel ovšem ještě Nejvyšší
Nahrávám...
Nahrávám...