dnes je 19.6.2024

Input:

č. 3600/2017 Sb. NSS, Řízení před soudem: žaloba proti nečinnosti

č. 3600/2017 Sb. NSS
Řízení před soudem: žaloba proti nečinnosti
k § 43 odst. 1 písm. a) správního řádu (č. 500/2004 Sb.)
k § 65 a násl. a § 79 a násl. soudního řádu správního ve znění zákona č. 303/2011 Sb.
I. Rozhodne-li správní orgán podle § 43 odst. 1 písm. a) správního řádu usnesením o odložení věci, jelikož má za to, že vůči němu byl učiněn úkon, který zjevně není žádostí, nebo z něhož nelze zjistit, kdo jej učinil, je třeba proti takovému usnesení podat nejprve odvolání. Teprve poté, co ani v řízení o odvolání podateli nebude vyhověno, lze proti rozhodnutí o odvolání podat žalobu podle § 65 a násl. s. ř. s.
II. Nečinnostní žalobou podle § 79 a násl. s. ř. s. se lze domáhat odstranění průtahů v řízení, jež mělo být zahájeno úkonem, který podle názoru správního orgánu, jenž vydal usnesení podle § 43 odst. 1 písm. a) správního řádu, zjevně není žádostí, nebo z něhož nelze zjistit, kdo jej učinil, teprve poté, je-li shledáno (odvolacím orgánem nebo správním soudem), že závěr o naplnění podmínek podle uvedeného ustanovení, a tedy o nezahájení řízení je nesprávný.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2017, čj. 2 Azs 86/2017-23)
Věc: Dan N. proti Ministerstvu vnitra o vydání rozhodnutí, o kasační stížnosti žalobce.

Usnesením ze dne 23. 2. 2017, čj. 22 A 24/2017-11, Krajský soud v Ostravě odmítl žalobu, kterou se žalobce domáhal toho, aby bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného vydat rozhodnutí ve věci žalobcovy žádosti o povolení k trvalému pobytu.
V odůvodnění usnesení krajský soud nejprve zrekapituloval, že žádost žalobce o vydání povolení k trvalému pobytu byla dne 16. 12. 2016 odložena podle § 43 odst. 1 písm. a) správního řádu, neboť z ní nebylo možné zjistit, kdo ji podal. Krajský soud následně poukázal na znění § 43 odst. 1 písm. a) správního řádu, přičemž uvedl, že z tohoto ustanovení jasně vyplývá, že v daném případě nebylo žádné řízení zahájeno a žádné řízení tedy neprobíhá. Z ustálené judikatury přitom podle krajského soudu plyne, že ochrany proti nečinnosti správního orgánu se lze u soudu domáhat pouze v rámci probíhajícího, tj. zahájeného a dosud neskončeného, správního řízení. Krajský soud proto žalobu v dané věci odmítl jako nepřípustnou ve smyslu § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., neboť nebyly splněny podmínky řízení podle § 79 s. ř. s. Zároveň krajský soud upozornil na to, že má žalobce jinou možnost ochrany, a to podáním odvolání proti usnesení o odložení věci, jak byl ostatně v uvedeném rozhodnutí poučen.
Žalobce (stěžovatel) proti tomuto usnesení podal kasační stížnost, ve které tvrdil nepřezkoumatelnost usnesení krajského soudu. Z jeho odůvodnění totiž není zřejmé, zda krajský soud žalobu odmítl z důvodu, že existuje usnesení o odložení věci ze dne 16. 12. 2016, a jedná se tedy o věc, kde již bylo vydáno rozhodnutí, a správní orgán proto není nečinný, nebo zda žalobu odmítl z důvodu, že dospěl k závěru, že žádné řízení nebylo zahájeno a neprobíhá.
Pokud by bylo důvodem odmítnutí žaloby to, že žádné řízení nebylo zahájeno a neprobíhá, bylo by pak podle stěžovatele napadené usnesení krajského soudu rovněž nepřezkoumatelné, protože neobsahuje žádné úvahy, které by vysvětlovaly, jak tento
Nahrávám...
Nahrávám...