č. 3639/2017 Sb. NSS, Územní rozhodnutí: řízení o prodloužení platnosti; nové řízení
č. 3639/2017 Sb. NSS
Územní rozhodnutí: řízení o prodloužení platnosti; nové řízení
k § 93 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákona č. 350/2015 Sb.
k § 101 písm. c) a § 102 odst. 1 správního řádu (č. 500/2004 Sb.)
I. Řízení o prodloužení platnosti územního rozhodnutí podle § 93 odst. 3 stavebního zákona z roku 2006 je z materiálního hlediska jedním z druhů nového řízení ve smyslu § 101 písm. c) správního řádu z roku 2004, neboť se evidentně jedná o rozhodnutí, kterým se mění doba platnosti rozhodnutí.
II. Má-li být rozhodováno o prodloužení platnosti územního rozhodnutí u stavby, která se má uskutečnit ve správním obvodu dvou nebo více stavebních úřadů, je příslušnost konkrétního stavebního úřadu určena § 102 odst. 1 větou prvou správního řádu z roku 2004.
(Podle rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 10. 1. 2017, čj. 65 A 52/2015-82)*)
Věc: Jan F. proti Krajskému úřadu Olomouckého kraje, za účasti Oldřicha Š., a dalších, o prodloužení platnosti územního rozhodnutí.
Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 7. 2015, jímž bylo zamítnuto žalobcovo odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Šternberk ze dne 12. 12. 2014, ve znění opravného usnesení ze dne 21. 1. 2015, kterým byla prodloužena platnost územního rozhodnutí Městského úřadu Šternberk ze dne 19. 12. 2011, o umístění stavby „silnice I/46 Šternberk obchvat“.
Žalobce namítal, že žádost o prodloužení platnosti územního rozhodnutí byla podána opožděně. Žádost sice dorazila v zákonné lhůtě k Městskému úřadu Šternberk, avšak příslušným stavebním úřadem byl žalovaný (stavba byla umístěna v obvodu více stavebních úřadů), kterému byla žádost doručena až po uplynutí zákonné lhůty, tj. v době, kdy původní územní rozhodnutí již pozbylo platnosti. Žalobce měl za to, že řízení o prodloužení platnosti územního rozhodnutí je řízením zcela samostatným (v čemž jej utvrdil i žalovaný rozhodnutím ze dne 4. 3. 2014, jímž právě pro toto řízení určil, že řízení povede Městský úřad Šternberk).
Žalobce dále nesouhlasil s názorem žalovaného, že lze použít analogii institutu nového rozhodnutí dle § 101 a násl. správního řádu z roku 2004. Dle žalobce institut nového řízení totiž obsahuje zvláštní úpravu příslušnosti, na rozdíl od řízení o prodloužení platnosti územního rozhodnutí. Pokud by měl zákonodárce v úmyslu stanovit zvláštní postup v řízení o prodloužení platnosti územního rozhodnutí, jistě by tak výslovně učinil ve speciálním zákonu stavebním zákonu z roku 2006. Neučinil-li tak, je třeba řádně postupovat dle § 13 odst. 6 a § 93 odst. 3 stavebního zákona z roku 2006. Příslušnost delegovaná na Městský úřad Šternberk v původním územním řízení tak měla definitivně skončit právní mocí rozhodnutí o umístění stavby.
Žalovaný měl za to, že žádost byla podána včas, kdy účinky podání žádosti nastaly již jejím doručením Městskému úřadu Šternberk. Uvedl, že v této souvislosti „lze podpůrně poukázat“ na § 101§ 102 správního řádu, které představují obecnou úpravu (lex generalis) ve vztahu k § 93 odst. 3 stavebního zákona z roku 2006, přičemž ustanovení…
