dnes je 12.7.2024

Input:

č. 3884/2019 Sb. NSS, Správní řízení: účastenství v řízení o poskytnutí kompenzace za nevyplacené odstupné

č. 3884/2019 Sb. NSS
Správní řízení: účastenství v řízení o poskytnutí kompenzace za nevyplacené odstupné
k § 44b zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění účinném do 31. 12. 2014
k § 27 odst. 2 správního řádu (č. 500/2004 Sb.)
V řízení o poskytnutí kompenzace za nevyplacené odstupné podle § 44b zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, má zaměstnavatel, který nevyplatil zaměstnanci odstupné, postavení účastníka řízení ve smyslu § 27 odst. 2 správního řádu.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 4. 2019, čj. 1 Ads 462/2018-33)
Prejudikatura: č. 2765/2013 Sb. NSS, č. 3362/2016 Sb. NSS, č. 3699/2018 Sb. NSS.
Věc: Státní pozemkový úřad proti Ministerstvu práce a sociálních věcí, za účasti Ing. Luďky Š., o kompenzaci za nevyplacené odstupné, o kasační stížnosti žalovaného.

Úřad práce České republiky, Krajská pobočka v Ostravě (dále jen „úřad práce“) vydal dne 28. 4. 2014 rozhodnutí, kterým podle § 44b odst. 1, 2, 4 a 6 zákona o zaměstnanosti poskytl osobě zúčastněné na řízení kompenzaci za nevyplacené odstupné zaměstnavatelem (žalobcem) za dobu od 1. 2. 2014 do 30. 4. 2014. Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 29. 4. 2015 zamítl jako nepřípustné, neboť žalobce nebyl k podání odvolání oprávněn.
Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu, ve které namítal, že naplňuje definici účastníka správního řízení ve smyslu § 27 odst. 1 písm. b), či přinejmenším § 27 odst. 2 správního řádu.
Městský soud nejprve žalobu usnesením ze dne 19. 4. 2018, čj. 6 Ad 17/2015-49, odmítl z důvodu, že napadené rozhodnutí je rozhodnutím správního orgánu v soukromoprávní věci. Toto usnesení Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 9. 8. 2018, čj. 1 Ads 159/2018-41, zrušil s tím, že posuzované nároky mají povahu veřejnoprávního vztahu, a proto lze žalobu projednat ve správním soudnictví.
Městský soud poté napadeným rozsudkem rozhodnutí žalovaného zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Dospěl totiž k závěru, že žalobci jako zaměstnavateli svědčilo postavení účastníka řízení ve smyslu § 27 odst. 2 správního řádu z roku 2004, neboť byl prvostupňovým rozhodnutím přímo dotčen na svých právech a povinnostech. Konkrétně se jednalo o právo vlastnické, pokud mu napadeným rozhodnutím byla de facto uložena povinnost toto své právo omezit v tom smyslu, že musel úřadu práce uhradit částku, kterou úřad práce vyplatil osobě zúčastněné na řízení jako kompenzaci za odstupné. Nebylo možné uznat formalistický přístup žalovaného, podle něhož přímo z rozhodnutí úřadu práce o vyplacení kompenzace žádná povinnost zaměstnavateli nevyplývá, protože tato nastává až jako důsledek postupu dle § 44b odst. 6 zákona o zaměstnanosti. Městský soud uznal, že se v daném případě jednalo o dotčení soukromého, nikoliv veřejného subjektivního práva, nicméně správní řád neomezuje svou působnost toliko na ochranu veřejných subjektivních práv. Proto lze, přinejmenším v určitých případech, považovat i dotčení soukromého subjektivního práva za přímé dotčení práv ve smyslu § 27 odst. 2 správního řádu z roku 2004. Soud ovšem nevyloučil, že by se tato otázka v budoucnu mohla stát předmětem
Nahrávám...
Nahrávám...