dnes je 5.3.2024

Input:

č. 3960/2020 Sb. NSS; Pobyt cizinců: stanovení nové doby k opuštění území

č. 3960/2020 Sb. NSS
Pobyt cizinců: stanovení nové doby k opuštění území
k § 50a odst. 4 a k § 174a odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění do 14. 8. 2017 (v textu jen „zákon o pobytu cizinců“)
k § 101 písm. c) správního řádu
Požádá-li cizinec během doby k opuštění území o stanovení nové doby k opuštění území podle § 50a odst. 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění účinném od 18. 12. 2015, z důvodů podle § 174a odst. 2 téhož zákona, vydá policie v novém řízení nové rozhodnutí podle § 101 písm. c) správního řádu, ve kterém stanoví cizinci novou dobu k opuštění území s ohledem na délku trvání uváděných důvodů, a to i opakovaně, vždy nejdéle na 180 dnů.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 11. 2019, čj. 4 Azs 235/2017-39)
Prejudikatura: č. 3574/2017 Sb. NSS, č. 3595/2017 Sb. NSS, č. 3829/2019 Sb. NSS.
Věc: T. J. proti Policii České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, o opakované žádosti o stanovení nové doby k opuštění území, o kasační stížnosti žalobkyně.

Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy, Odbor cizinecké policie (dále jen „správní orgán I. stupně“), usnesením ze dne 5. 4. 2017 zastavil řízení o žádosti žalobkyně o opakované stanovení nové doby k opuštění území ČR podle § 102 odst. 4 správního řádu. Žalovaná rozhodnutím ze dne 13. 6. 2017 zamítla odvolání žalobkyně a usnesení správního orgánu I. stupně potvrdila.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 2. 10. 2017, čj. 2 A 82/2017-19, žalobu žalobkyně proti rozhodnutí žalované zamítl. Ztotožnil se se závěrem žalované, že opakované prodloužení doby k opuštění území podle § 50a odst. 4 zákona o pobytu cizinců není možné, neboť z textu zákona je zřejmé, že tento predikuje toliko situaci, kdy je vydáno rozhodnutí, které stanoví dobu k opuštění území a v rámci trvání této doby cizinec požádá o stanovení nové doby k opuštění území. Dle názoru městského soudu je stanovení nové doby opatřením, jehož účelem je odstranění tvrdosti následků rozhodnutí o povinnosti opustit území, a to na základě důvodů uvedených v § 174a odst. 2 zákona o pobytu cizinců. Přiměřenost dopadů rozhodnutí o povinnosti opustit území ve smyslu § 174a zákona o pobytu cizinců však již byla posuzována v rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 15. 6. 2016, které bylo potvrzeno rozhodnutím žalované ze dne 25. 7. 2016. Jazykovým výkladem tak dle městského soudu nelze dospět k jinému závěru, než jaký učinil žalovaný.
Teleologickým výkladem dospěl městský soud k závěru, že účelem § 50a odst. 4 zákona o pobytu cizinců je to, aby případné nesplnění podmínek pro určité pobytové povolení nemělo nepřiměřený dopad do soukromého a rodinného života cizince a jeho rodiny. Dle městského soudu se však jedná o toliko jednorázovou ochranu řešící přechodný stav. Pokud by se jednalo o překážku trvalé povahy, nebo by byla dána taková změna okolností, že by původní rozhodnutí již neobstálo v testu přiměřenosti dle § 174a zákona o pobytu cizinců, přicházela by v úvahu obnova řízení. Opačný výklad by dle názoru městského soudu vedl k absurdnímu závěru o
Nahrávám...
Nahrávám...