č. 3994/2020 Sb. NSS, Správní řízení: nicotnost rozhodnutí
č. 3994/2020 Sb. NSS
Správní řízení: nicotnost rozhodnutí
k § 87 správního řádu
k § 81 soudního řádu správního
Jestliže správní orgán I. stupně postupem podle § 87 správního řádu změní či zruší své původní rozhodnutí, které však již neexistuje, neboť jej v mezidobí zrušil odvolací správní orgán, je takové rozhodnutí správního orgánu I. stupně nicotné. Nelze proto k takovému rozhodnutí přihlížet ani při posouzení důvodnosti žaloby na ochranu proti nečinnosti správního orgánu (§ 81 s. ř. s.).
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 2. 2020, čj. 8 Ads 194/2019-27)
Prejudikatura: č. 1629/2008 Sb. NSS, č. 2837/2013 Sb. NSS.
Věc: K. B. proti Úřadu práce České republiky krajské pobočce pro hlavní město Prahu o přiznání příspěvku na bydlení, o kasační stížnosti žalobkyně.
Žalobkyně dne 26. 9. 2014 podala žádost o přiznání příspěvku na bydlení, kterou žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 19. 3. 2015. Proti tomu podala žalobkyně odvolání k Ministerstvu práce a sociálních věcí (dále jen „ministerstvo“). Žalovaný následně při autoremeduře své rozhodnutí změnil rozhodnutím ze dne 11. 4. 2018 a žalobkyni přiznal příspěvek na bydlení, avšak jen za část požadovaného období, konkrétně za období od 9. 9. 2014 do 30. 9. 2014. Žalobkyně i proti tomuto rozhodnutí podala odvolání, kterému ministerstvo vyhovělo rozhodnutím ze dne 2. 8. 2018 autoremedurní rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 4. 2018 zrušilo a věc mu vrátilo k novému projednání. Ministerstvo zrušovací rozhodnutí odůvodnilo tím, že při autoremeduře mohl žalovaný své rozhodnutí změnit pouze tak, že by žádosti plně vyhověl, což neučinil. Současně ministerstvo zrušilo i původní zamítavé rozhodnutí z 19. 3. 2015.
Protože žalovaný ve věci nerozhodl, podala žalobkyně 30. 9. 2018 žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti žalovaného. Žalovaný následně rozhodnutím ze dne 17. 10. 2018 při autoremeduře změnil své původní rozhodnutí a přiznal žalobkyni příspěvek na bydlení ode dne 9. 9. 2014 do 30. 6. 2015. Následně ministerstvo rozhodnutím ze dne 18. 1. 2019 při zkráceném přezkumném řízení rozhodnutí žalovaného zrušilo a řízení zastavilo. Ministerstvo dospělo k závěru, že žalovaný nemohl nyní v rámci autoremedury změnit své původní rozhodnutí, jelikož to bylo již zrušeno předchozím rozhodnutím ministerstva ze dne 2. 8. 2018. Žalovaný tak měl žádost žalobkyně znovu posoudit, a nikoliv opakovanou remedurou změnit zrušené rozhodnutí. Proti rozhodnutí ministerstva podala žalobkyně rozklad, na jehož základě ministryně práce a sociálních věcí rozhodnutím ze dne 12. 5. 2019 vypustila z výroku rozhodnutí ministerstva část, podle níž se řízení zastavuje, a zavázala žalovaného, aby o žádosti znovu rozhodl.
Žalobkyně mezitím podala dne 3. 12. 2018, tedy ještě před rozhodnutím o rozkladu, k Městskému soudu v Praze žalobu na ochranu proti nečinnosti žalovaného. Nesouhlasila se závěrem ministerstva, že žalovaný ve věci již rozhodl. Namítala, že žalovaný sice vydal rozhodnutí ze dne 17. 10. 2018. Tímto rozhodnutím ale nebyla přiznána dávka, nýbrž bylo na základě autoremedury změněno původní rozhodnutí ze dne 19. 3. 2015, které však bylo zrušeno rozhodnutím ministerstva ze dne 2. 8. 2018. Rozhodnutím…
