dnes je 12.7.2024

Input:

č. 4114/2021 Sb. NSS, Zaměstnanost: zprostředkování zaměstnání; úhrada za zprostředkování zaměstnání; kulturně výměnný program

č. 4114/2021 Sb. NSS
Zaměstnanost: zprostředkování zaměstnání; úhrada za zprostředkování zaměstnání; kulturně výměnný program
k § 58 odst. 2 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti
Je-li faktickým obsahem služby označené jako kulturně výměnný program zprostředkování zaměstnání do zahraničí, není možné od fyzické osoby, jež se účastní tohoto programu, požadovat úhradu za zprostředkování zaměstnání podle § 58 odst. 2 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 11. 2020, čj. 9 Ads 214/2020-28)
Věc: STUDENT AGENCY k. s. proti Státnímu úřadu inspekce práce o uložení pokuty za spáchání správního deliktu, o kasační stížnosti žalobkyně.

Oblastní inspektorát práce pro Moravskoslezský kraj a Olomoucký kraj (dále jen „oblastní inspektorát“) rozhodnutím ze dne 16. 4. 2018 uložil žalobkyni pokutu ve výši 90 000 Kč za spáchání správního deliktu podle § 140 odst. 1 písm. b) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Toho se měla dopustit tím, že jako agentura práce ve smyslu § 14 odst. 3 písm. b) zákona o zaměstnanosti v období od 1. 1. 2015 do 31. 12. 2015 požadovala při zprostředkování zaměstnání v programu „PPP – ostatní zahraniční pobyty“ úhradu od fyzických osob L. B., V. L., V. N., E. D. a E. Č., kterým zaměstnání zprostředkovala, čímž porušila § 58 odst. 2 zákona o zaměstnanosti. Uložil jí také uhradit paušální částku nákladů správního řízení ve výši 1 000 Kč. Odvolání žalobkyně zamítl žalovaný rozhodnutím ze dne 26. 6. 2018.
Žalobkyně podala proti rozhodnutí o odvolání žalobu, kterou Krajský soud v Brně zamítl rozsudkem ze dne 19. 8. 2020, čj. 62 Ad 7/2020-54. Neshledal, že by bylo napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné, konkrétně že by v něm nebylo dostatečně rozebráno splnění znaků závislé práce.
Činnost žalobkyně spočívající ve zprostředkování „kulturně výměnných programů“ za úplatu vybíranou od zájemce bylo možné podřadit pod pojem „zprostředkování zaměstnání“ ve smyslu § 58 odst. 2 zákona o zaměstnanosti. Z kopií náhledů webových stránek žalobkyně krajský soud shledal, že cílem pracovních pobytů bylo umožnit mladým lidem ve věku 18 až 30 let práci na farmách a mladým lidem ve věku 18 až 35 let jako praxi v hotelnictví několikaměsíční pobyt v zahraničí, při kterém poznají kulturu cizí země a získají nové přátele. Žalobkyně inzerovala možnost zprostředkování zaměstnání pro mladé zletilé zájemce, a to včetně zajištění ubytování, stravy a přidružených služeb. Rozsah „praxe“ v délce 35–45 hodin týdně spolu s uvedením počtu dnů volna a výší „kapesného“ podle krajského soudu jednoznačně evokuje „klasický“ pracovní týden a odměnu za výkon práce za tuto dobu. To, že k poskytování služeb (zprostředkování „praxe“) v podobě, jak byly inzerovány na webu žalobkyně, skutečně docházelo, je patrné ze smluv o zprostředkování, uložených ve správním spisu, a z tabulky všech zájemců o kulturně výměnné programy. I z nich plyne, že žalobkyně nabízela a také reálně zajišťovala zprostředkování komplexního „balíčku služeb“, v jehož rámci bylo mladému zájemci umožněno absolvovat pracovní „praxi“ v rozsahu 35–45 hodin týdně, za což obdržel
Nahrávám...
Nahrávám...