dnes je 17.4.2024

Input:

č. 4212/2021 Sb. NSS; Zaměstnanost: vyřazení uchazeče z evidence; ekonomická situace uchazeče jako důvod hodný zvláštního zřetele

č. 4212/2021 Sb. NSS
Zaměstnanost: vyřazení uchazeče z evidence; ekonomická situace uchazeče jako důvod hodný zvláštního zřetele
k § 5 písm. c) bodu 7 a § 30 odst. 2 písm. f) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění k 14. 10. 2016
Ekonomická situace uchazeče o zaměstnání může dle individuálních okolností případu představovat důvod hodný zvláštního zřetele ve smyslu § 5 písm. c) bod 7 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, který zabraňuje vyřazení uchazeče z evidence podle § 30 odst. 2 písm. f) tohoto zákona, pokud by důsledky vyřazení byly nepřiměřené míře porušených povinností vyplývajících z individuálního akčního plánu.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 2021, čj. 1 Ads 62/2021-43)
Věc: J. B. proti Ministerstvu práce a sociálních věcí o vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání, o kasační stížnosti žalovaného.

Rozhodnutím ze dne 16. 8. 2016 vyřadil Úřad práce České republiky – krajská pobočka pro hlavní město Prahu (dále jen „úřad práce“) žalobce podle § 30 odst. 2 písm. c) a odst. 3 zákona o zaměstnanosti z evidence uchazečů o zaměstnání, neboť bez vážného důvodu neplnil podmínky stanovené v aktualizovaném individuálním akčním plánu, konkrétně se dne 11. 7. 2016, tj. ve stanoveném termínu, dostavil na pobočku úřadu práce, avšak nedoložil soupis alespoň pěti oslovených zaměstnavatelů. Úřad práce nepovažoval skutečnost, že žalobce pobírá pouze dávky hmotné nouze a nemá dostatek finančních prostředků na hledání zaměstnání, za vážný důvod ve smyslu § 5 písm. c) bodu 7 zákona o zaměstnanosti.
Odvolání žalobce žalovaný rozhodnutím ze dne 14. 10. 2016 zamítl.
Žalobce proti rozhodnutí žalovaného brojil žalobou, jíž Krajský soud v Brně vyhověl a zrušil rozhodnutí žalovaného i úřadu práce.
Dle krajského soudu bylo nutné při výkladu a použití § 5 písm. c) bod 7 zákona o zaměstnanosti přihlédnout k ekonomické situaci žalobce. Jeho finanční i sociální situace byla natolik nepříznivá, že v kontextu zpřísnění jeho povinností aktualizovaným individuálním akčním plánem představovala důvod zvláštního zřetele hodný ve smyslu tohoto ustanovení. Žalobce podle krajského soudu předložil vážné důvody, proč nesplnil své povinnosti.
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 10. 2010, čj. 6 Ads 62/2010-69, nebyl dle krajského soudu na věc přiléhavý, a jeho závěry o povinnosti uchazečů o zaměstnání vytvořit si dostatečnou finanční rezervu, aby mohli plnit své povinnosti vůči úřadu práce, nelze číst tak zobecňujícím a paušálním způsobem, jakým to činí žalovaný. Nelze vycházet ani z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 11. 2020, čj. 7 Ads 288/2019-55, který se týkal kasační stížnosti žalobce, u něhož šlo o vyřazení z důvodu maření nástupu do zprostředkovaného zaměstnání a s tím i součinnosti s úřadem práce, což je o mnoho závažnější než pouhé první nedoložení povinností stanovených aktualizací individuálního akčního plánu.
Krajský soud připomenul, že Nejvyšší správní soud ve své judikatuře zdůrazňuje, že vyřazení uchazeče o zaměstnání z evidence by mělo představovat až krajní opatření při výkonu agendy úřadu práce, nikoliv jeho běžný
Nahrávám...
Nahrávám...