dnes je 19.6.2024

Input:

č. 4425/2023 Sb. NSS, Pozemní komunikace: souhlas s veřejným užíváním pozemku

č. 4425/2023 Sb. NSS
Pozemní komunikace: souhlas s veřejným užíváním pozemku
k § 1132 občanského zákoníku
Souhlas s veřejným užíváním pozemku mohou, vzhledem k důsledku v podobě prakticky trvalého zatížení nemovitosti veřejnoprávním omezením podle § 1132 občanského zákoníku, udělit pouze všichni spoluvlastníci jednomyslně.
(Podle rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2022, čj. 59 A 15/2021-58)
Prejudikatura: č. 1486/2008 Sb. NSS, č. 2012/2010 Sb. NSS, č. 2028/2010 Sb. NSS, č. 2370/2011 Sb. NSS, č. 2826/2013 Sb. NSS, č. 2939/2014 Sb. NSS a č. 3371/2016 Sb. NSS; nález Ústavního soudu č. 2/2008 Sb. ÚS (sp. zn. II. ÚS 268/06).
Věc: a) E. S., b) P. S., c) J. K. a d) T. K. proti Krajskému úřadu Středočeského kraje, za účasti T. Ž., o určení veřejně přístupné účelové komunikace.

Městský úřad v Říčanech (dále jen „silniční správní úřad“) dne 7. 7. 2020 rozhodl, že se na pozemcích p. č. XJ, XD, části XCH a části XA (dále jen „dotčené pozemky“; všechny dále označené pozemky se nacházejí v tomtéž katastrálním území v obci Říčany) nenachází veřejně přístupná účelová komunikace.
Proti rozhodnutí podali žalobci odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 18. 2. 2021 zamítl a zároveň potvrdil rozhodnutí silničního správního úřadu. Žalobci se proto obrátili na Krajský soud v Praze a domáhali se zrušení obou rozhodnutí.
Žalobci namítali, že byly kumulativně splněny veškeré podmínky stanovené zákonem č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění účinném do 31. 12. 2020 a dovozené judikaturou pro vznik veřejně přístupné účelové komunikace ve smyslu § 7 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích na dotčených pozemcích. Správní orgán vyhodnotil jejich splnění nesprávně, dovodil-li, že nebyla splněna podmínka souhlasu vlastníka dotčených pozemků s jejich veřejným užíváním. Žalobci tak měli napadené rozhodnutí za nesprávné, nezákonné a nepřezkoumatelné, neboť žalovaný (i silniční správní úřad) věc správně neposoudil po skutkové ani právní stránce. Současně ale žalobci konstatovali, že logicky nebrojí proti závěru správních orgánů, že byly splněny zbývající tři podmínky pro vydání kladného rozhodnutí ve věci.
K souhlasu vlastníka pozemku s užíváním cesty jako veřejné žalobci citovali z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2017, sp. zn. 22 Cdo 616/2017, a z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 5. 2012, čj. 1 As 32/2012-42, č. 2826/2013 Sb. NSS, a v této souvislosti argumentovali, že konkludentním souhlasem vlastníka a předchozích vlastníků došlo v tomto případě ke vzniku veřejně přístupné účelové komunikace. Tvrdili, že cesta byla používána více než půl století, že žádný z vlastníků nebránil jiným osobám v užívání cesty, nenamítal její ryze soukromou povahu ani jiným faktickým či právním způsobem nevyjadřoval svůj nesouhlas, a to až do 90. let minulého století (tj. i v období od roku 1978, kdy nabyl předchozí vlastník vlastnictví pozemku). Následné nesouhlasné stanovisko s takovým používáním cesty bylo pak irelevantní, protože nebylo možné, aby vlastník vzal zpět již učiněný souhlas svůj nebo předchozích vlastníků se vznikem veřejně přístupné účelové komunikace. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 10.
Nahrávám...
Nahrávám...