č. 851/2006 Sb. NSS; Informace: povinná osoba
č. 851/2006 Sb. NSS
Informace: povinná osoba
k § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění zákona č. 39/2001 Sb.
k zákonu č. 77/1997 Sb., o státním podniku
Státní podnik zřízený podle zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku, jehož hlavním předmětem podnikání je správa a provoz mezinárodního letiště, není veřejnou institucí ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, povinnou k poskytování informací vztahujících se k její působnosti.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 1. 2006, čj. 6 As 52/2004-67)
Prejudikatura: srov. nález Ústavního soudu ze dne 16. 1. 2003, sp. zn. III. ÚS 671/20 (Sb. ÚS, sv. 29, nález č. 10, str. 69), nález Ústavního soudu ze dne 27. 2. 2003, sp. zn. III. ÚS 686/02 (Sb. ÚS, sv. 29, nález č. 30, str. 257).
Věc: Jiří H. proti státnímu podniku L. o poskytnutí informací, o kasační stížnosti žalobce.
Žalobce se obrátil podáním učiněným dne 4. 9. 2003 v elektronické formě na žalovaného se žádostí o poskytnutí kopie Smlouvy o financování výstavby terminálu SEVER 2 uzavřené mezi žalovaným a Evropskou investiční bankou.
Na tuto jeho žádost reagoval žalovaný dopisem datovaným dne 18. 9. 2003 tak, že informaci neposkytne, neboť není povinným subjektem ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Žalobcem požadovaná smlouva (její kopie) tvoří obchodní tajemství žalovaného; žalovaný v příloze svého vyjádření žalobci shrnul některé podmínky smlouvy, které obchodní tajemství netvoří. Jednalo se o 11 stran textu označovaného žalovaným jako „informace o obsahu smlouvy“.
Žalobce proti tomuto způsobu vyřízení své žádosti podal odvolání ze dne 25. 9. 2003, na které žalovaný reagoval dopisem ze dne 10. 10. 2003. V něm setrval na názoru, že není povinným subjektem podle zákona, a tedy zákon se na něj nevztahuje.
Žalobce poté podal žalobu, kterou se domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného (jeho dopisu datovaného dne 10. 10. 2003), neboť trval na tom, že žalovaný je povinným subjektem, a musí mu tedy informace poskytnout. Městský soud v Praze žalobu zamítl, neboť dospěl k závěru, že žalovaný nesplňuje část znaků podávaných z § 2 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím. Žalovaný není veřejnou institucí; aby tomu tak bylo, musel by plnit výlučně veřejné účely stanovené zákonem. Veřejný účel tu není stanoven zákonem, žalovaný provozuje podnikatelskou činnost jako právnická osoba, § 3 odst. 2 zákona o státním podniku vymezuje toliko důvody, z nichž bývají státní podniky zakládány. Jde tedy o subjekt, který není veřejnou institucí, ale subjekt zřízený za účelem podnikání, tj. k činnosti v soukromoprávní oblasti, a není povinným subjektem podle zákona.
Žalobce (stěžovatel) v kasační stížnosti proti tomuto rozsudku namítal, že soud rozhodující o jeho žalobě nesprávně posoudil právní otázku splnění podmínky hospodaření s veřejnými prostředky a zřízení za veřejným účelem, jeho rozsudek je tedy nezákonný, a je tak dán kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Podle stěžovatele soud nesprávně posoudil otázku, zda je státní podnik zřizován za veřejným účelem. V § 2 písm. g) zákona č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole, ve znění…
