dnes je 28.3.2024

Input:

č. 2518/2012 Sb. NSS; Ochrana osobních údajů: použitelnost kamerového záznamu pořízeného soukromou osobou

č. 2518/2012 Sb. NSS
Ochrana osobních údajů: použitelnost kamerového záznamu pořízeného soukromou osobou
k § 50 a násl. správního řádu (č. 500/2004 Sb.)
k § 16, § 44 odst. 2 písm. i) a § 45 odst. 1 písm. i) zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 439/2004 Sb.
1. I za situace, kdy kamerový záznam pořízený soukromou osobou, který zasahuje do sféry osobnostních práv zaznamenané osoby, nebyl pořízen s jejím souhlasem či v souladu se zákonnými výjimkami, není jeho použitelnost pro potřeby dokazování ve správním řízení zcela vyloučena. V těchto případech je vždy nutno poměřit legitimitu cíle, kterého mělo být pořízením záznamu dosaženo, na straně jedné a přiměřenost užitého postupu na straně druhé. Je tak vždy nutno uvážit, zda v konkrétním případě může nad ochranou osobnostních práv dotčeného subjektu převážit zájem společnosti na objasnění a potrestání deliktních jednání a především pak ochrana ústavně zaručených práv pořizovatele takového záznamu.
II. Je-li kamerový systém, z něhož pochází posuzovaný záznam, provozován bez oznámení Úřadu pro ochranu osobních údajů (§ 16 zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů), nejde jen z tohoto důvodu o důkaz nezákonný. Porušení této povinnosti má ve vztahu k dokazování pouze ten následek, že, má-li být takto pořízený záznam použit jako důkaz ve správním či soudním řízení, neplatí presumpce provozování tohoto systému v souladu se zákonem, a bude tak nutné provést celkové posouzení, zda docházelo ke zpracovávání osobních údajů v rozporu se zákonem, či nikoliv.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 11. 2011, čj. 2 As 45/2010-68)
Prejudikatura: č. 1607/2008 Sb. NSS a č. 2344/2011 Sb. NSS; č. 7/2008 Sb. NS; nálezy Ústavního soudu č. 214/1994 Sb., č. 161/2006 Sb. ÚS (sp. zn. I. ÚS 191/05), č. 15/2010 Sb. ÚS (sp. zn. II. ÚS 2806/08) a usnesení č. 4/2010 Sb. ÚS (sp. zn. IV. ÚS 2425/09); rozsudky Evropského soudu pro lidská práva ze dne 24. 2. 1998, Botta proti Itálii (stížnost č. 21439/93, Reports 1998-I), ze dne 28. 1. 2003, Peck proti Spojenému království (stížnost č. 44647/98, ECHR 2003-I), a ze dne 17. 7. 2003, Perry proti Spojenému království (stížnost č. 63737/00, ECHR 2003-IX).
Věc: Josef P. proti Krajskému úřadu Plzeňského kraje o uložení pokuty, o kasační stížnosti žalobce.

Magistrát města Plzně rozhodnutím ze dne 10. 10. 2008 rozhodl, že žalobce porušením § 24 odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), spáchal přestupek podle § 22 odst. 1 písm. 1) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích. Tohoto přestupku se měl žalobce dopustit tím, že dne 29. 2. 2008 v 7:45 hod. v Plzni na místní komunikaci v ulici Úslavská zastavil (v blízkosti budovy haly Lokomotiva) s vozidlem Nissan Patrol, následně začal couvat a zadní částí vozidla narazil do vozidla Opel Vivaro, který jel po stejné vozovce ve stejném směru a který zastavil za vozidlem žalobce. Za tento přestupek uložil Magistrát žalobci pokutu ve výši 2 000 Kč (§ 22 odst. 9 ve spojení s § 12 odst. 1 zákona o přestupcích).
Proti tomuto rozhodnutí
Nahrávám...
Nahrávám...