č. 3652/2017 Sb. NSS; Zaměstnanost: podpora v nezaměstnanosti; výkon trestu odnětí svobody; diskriminace
č. 3652/2017 Sb. NSS
Zaměstnanost: podpora v nezaměstnanosti; výkon trestu odnětí svobody; diskriminace
k § 39 odst. 1 a § 41 odst. 1 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění zákonů č. 382/2008 Sb., č. 73/2011 Sb. a č. 367/2011 Sb.
k čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (v textu jen „Listina“)
Nebyl-li uchazeči o zaměstnání propuštěnému z výkonu trestu odnětí svobody přiznán nárok na podporu v nezaměstnanosti z důvodu nesplnění podmínky získání potřebné doby důchodového pojištění v rozhodném období před zařazením do evidence uchazečů o zaměstnání (§ 39 odst. 1 a § 41 odst. 1 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti), jedná se o zákonný postup správního orgánu, který není v rozporu se zákazem diskriminace ve smyslu čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
(Podle rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. 2. 2017, čj. 33 A 31/2015-32) *)
Prejudikatura: nálezy Ústavního soudu č. 93/2015 Sb. ÚS (Pl. ÚS 55/13) a č. 143/2015 Sb. ÚS (sp. zn. III. ÚS 1136/13).
Věc: Jiří S. proti Ministerstvu práce a sociálních věcí o podporu v nezaměstnanosti.
Dne 4. 2. 2015 podal žalobce žádost o podporu v nezaměstnanosti, v níž jako své poslední ukončené zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost v posledních dvou letech před zařazením do evidence uchazečů o zaměstnání uvedl „výkon trestu od 10. 3. 2011 do 6. 1. 2014“. Úřad práce ČR krajská pobočka v Jihlavě (správní orgán I. stupně) rozhodnutím ze dne 11. 2. 2015 žalobci podporu nepřiznal.
Odvolání proti tomuto rozhodnutí zamítl žalovaný rozhodnutím ze dne 15. 4. 2015. V odůvodnění uvedl, že žalobce byl na základě své žádosti o zprostředkování zaměstnání ze dne 22. 1. 2014 zařazen do evidence uchazečů o zaměstnání. Žalobce správnímu orgánu I. stupně nedoložil žádné doby zaměstnání či jiné výdělečné činnosti. Jelikož nedoložil dobu důchodového pojištění alespoň v délce 12 měsíců, nemohl mu správní orgán I. stupně vyhovět.
Podmínky pro nárok na podporu v nezaměstnanosti jsou striktně stanoveny zákonem. Dle § 39 odst. 1 písm. a) zákona o zaměstnanosti má na podporu v nezaměstnanosti nárok pouze ten uchazeč, který získal v rozhodném období dobu důchodového pojištění v délce alespoň 12 měsíců. Tuto podmínku lze splnit i započtením náhradní doby zaměstnání. Rozhodným obdobím jsou přitom poslední dva roky před zařazením do evidence uchazečů o zaměstnání. V případě žalobce bylo rozhodným období od 22. 1. 2012 do 21. 1. 2014, jejž žalobce prakticky celé strávil ve výkonu trestu.
Skutečnost, že žalobci nebylo z důvodu výkonu trestu zaměstnání umožněno, nelze žádným způsobem zohlednit. Zákon o zaměstnanosti neobsahuje ustanovení o odstranění tvrdosti zákona a správní orgány tedy nemohou činit z podmínek stanovených pro přiznání nároku na podporu v nezaměstnanosti žádné výjimky. Žalobcem tvrzené důvody nedosažení doby pojištění žalovaný považoval za irelevantní, a to tím spíše, že nemožnost či ztížená možnost žalobce získat potřebnou dobu pojištění byla nepochybně důsledkem jednání samotného žalobce, pro něž byl k trestu odnětí svobody odsouzen.
Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu u Krajského soudu v Brně. V ní uvedl, že se po celou…
