4.3.2
Instalace a provozování kamerového systému v bytových domech
Mgr. Adriana Kvítková
Instalace a provozování kamerového systému v případě bytových domů podléhá přísné regulaci, jelikož se jedná o velmi citlivou záležitost. Omezující pravidla jsou obsažena zejména v zákoně č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), přičemž dodržování těchto pravidel podléhá dozoru Úřadu pro ochranu osobních údajů (dále jen "Úřad").
NahoruPrávo na soukromí
V prvé řadě je třeba si uvědomit, že provozování kamerového systému v bytovém domě vede ve svém důsledku k zásahům do práva na soukromí, které je ústavně zaručeným základním právem jednotlivce. Toto právo lze definovat jako právo každého na vytváření a rozvíjení vztahu s dalšími lidskými bytostmi, přičemž míra soukromí je určována mimo jiné i kritérii, jako je povaha prostor, vztah osoby k těmto prostorám a doba, kdy se v nich osoba nachází.
K zásahu do základního práva může dle ustálené teorie i praxe dojít pouze tehdy, pokud proti němu stojí jiné základní právo či svoboda a zájem na ochraně jednoho z těchto práv je s přihlédnutím k daným okolnostem větší než zájem na ochraně práva druhého. Zásah do základního práva pak stojí na principu proporcionality, tedy na tom, že takový zásah musí být ve všech případech vhodný, nutný a přiměřený.
NahoruPravidla pro provozování kamerového systému
Zákon primárně vychází z výše uvedených principů, a proto umožňuje instalovat a provozovat kamerový systém pouze za splnění předpokladu, že provozování kamerového systému bude
-
vhodným způsobem (prostředkem) pro dosažení sledovaného cíle, tedy že jeho prostřednictvím je možné sledovaného cíle dosáhnout,
-
nutným způsobem (prostředkem) pro dosažení sledovaného cíle, tedy že tohoto cíle nelze dosáhnout jinými (mírnějšími) prostředky (například důsledným zamykáním vchodových dveří, instalací mříží apod.), a
-
přiměřené (proporcionální) s ohledem na sledovaný cíl a zásah do práva na soukromí, tedy že dosažený prospěch bude větší než nepříznivý následek.
Základním východiskem pro naplnění těchto předpokladů musí být vždy důvodnost účelu či cíle, který je sledován a za nímž má být kamerový systém instalován a provozován. Za důvodné lze jistě považovat umístění kamer za účelem snížení nebezpečí vloupání, předcházení trestné činnosti, ochrany před vandalismem, tedy obecně za účelem ochrany majetku, jakož i života a zdraví obyvatel bytového domu.
V této souvislosti je také třeba zvážit, kde bude kamerový systém umístěn, tedy jaké bude skutečné rozmístění jednotlivých kamer a jaký bude rozsah sledované oblasti. Některé prostory, jako například vstupní dveře, chodby vedoucí k bytům či výtahy, totiž požívají vyšší míru soukromí. Naopak pokud jde o sklepy, půdy, garáže, prostory dopisních schránek či vnější plášť budovy, v nichž obyvatelé bytového domu obvykle své soukromí nestřeží, nebude zpravidla monitorování těchto prostor do soukromí osob přílišně zasahovat.
NahoruPovinnosti vyplývající ze zákona
Pořizování kamerových záznamů je ustanovením § 4 písm. e) zákona č. 101/2000 Sb. považováno za zpracování osobních údajů. Ten, kdo zpracování osobních údajů provádí, je zákonem označován jako správce.
Správce má dle zákona řadu povinností. V prvé řadě se jedná o povinnosti vyplývající z ust. § 5 odst. 1 zákona, zejména pak povinnost stanovit účel, k němuž mají být osobní údaje zpracovávány (viz výše), stanovit prostředky a způsob zpracování osobních údajů. Dále je správce povinen uchovávat osobní údaje pouze po dobu, která je nezbytná k účelu jejich zpracování - pokud jde o kamerové záznamy, Úřad z hlediska své aplikační praxe považuje za takovou nezbytnou dobu 7 dnů.
Zpracování osobních údajů je zpravidla možné pouze se souhlasem subjektů údajů. Bez tohoto souhlasu je možné zpracovávat osobní údaje pouze v případech uvedených v ust. § 5 odst. 2 zákona. Jedním z těchto případů je také situace, kdy je to nezbytné pro ochranu…