Nález 27/2009 SbNU, sv.52, K ochraně vlastnického právaK právu na užitky z věci
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 52, nález č. 27
II. ÚS 1693/08
K ochraně vlastnického práva
K právu na užitky z věci
Soud musí nejen respektovat právo, ale jeho výklad a aplikace musí směřovat k výsledku spravedlivému. Právo musí být především nástrojem spravedlnosti, nikoliv souborem právních předpisů, které jsou mechanicky a formalisticky aplikovány bez ohledu na smysl a účel toho kterého zájmu chráněného příslušnou normou. Vlastnické právo náleží svou povahou do kategorie základních práv a svobod jednotlivce a tvoří jádro personální autonomie jednotlivce ve vztahu k veřejné moci. Podle liberální tradice, která stála u zrodu ideologie základních práv a svobod, je vlastnické právo všezahrnující kategorií autonomního postavení jednotlivce vůči veřejné moci. Obnovení vlastnického práva na základě restitučního předpisu nemůže s ohledem na smluvní závazky státu vzniklé před rokem 1989 být fakticky negováno nemožností domoci se práva na užitky z obnoveného vlastnictví. Pokud stěžovatelce nebyla soudy poskytnuta ochrana jejího práva na užitky z věci, jež je předmětem jejího vlastnictví, aniž by byla dána jiná reálná možnost domoci se svého práva jinou cestou, než kterou volila, jde o porušení práva vlastnit věc, které je garantováno čl. 11 Listiny.
Nález
Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma - ze dne 12.února 2009 sp. zn. II. ÚS 1693/08 ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky J. R. proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2008 č.j. 33 Odo 492/2006-204 a proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. listopadu 2005 č. j. 1 Co 100/2005-190, jimiž bylo rozhodnuto o stěžovatelčině žalobě, kterou se domáhala po České republice - Ministerstvu zahraničních věcí zaplacení peněžité částky za užívání pozemků, za účasti Nejvyššího soudu a Vrchního soudu v Praze jako účastníků řízení a České republiky - Ministerstva zahraničních věcí, se sídlem Loretánské náměstí 101/5, Praha 1, jako vedlejšího účastníka řízení.
Výrok
Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. března 2008 č. j. 33 Odo 492/2006-204 a rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 15. listopadu 2005 č. j. 1 Co 100/2005-190 se ruší.
Odůvodnění
I.
Včas podanou ústavní stížností stěžovatelka brojí proti shora uvedeným rozsudkům, kterými bylo rozhodnuto o její žalobě, kterou se domáhala proti vedlejšímu účastníkovi zaplacení částky 565 590 Kč za užívání pozemků. Podle jejího názoru bylo napadenými rozhodnutími porušeno její právo na ochranu před zneužitím vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“).
Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedla, že žalobou ze dne 22. června 1994 se domáhala původně proti Zastupitelskému úřadu Mongolské republiky a Ministerstvu zahraničních věcí České republiky výše uvedené částky za užívání pozemků parc. č. 1338 a 1339 v katastrálním území Bubeneč. Tyto pozemky byly vydány podle zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů, její matce, která je pak darovací smlouvou převedla na ni. Dům, který na pozemcích stojí, vydán nebyl s ohledem na to, že…
