30.1
Pojetí a definice whistleblowingu
JUDr. Pavel Koukal
Výraz whistleblowing (někdy také jako "whistle-blowing" nebo "Whistle Blowing") bývá zpravidla odvozován z anglického slovního spojení "to blow the whistle" (v překladu "zapískat na píšťalku"), které tím vyjadřuje význam varovných upozornění oznamovatelů ("zapísknutí") na protiprávní anebo neetická jednání, ke kterým dochází v příslušné organizaci. Není přitom v zásadě rozlišováno, zda se jedná o obchodní společnost nebo jinou soukromoprávní korporaci, finanční instituci, orgán veřejné správy a samosprávy apod.
Whistleblowing začal být v dnešním slova smyslu používán v anglosaském, resp. angloamerickém prostředí již od konce 60. let, ale jeho první použití v odborné literatuře bývá připisováno až známému advokátovi a aktivistovi v oblasti ochrany spotřebitelů a životního prostředí Ralphu Naderovi. Ten totiž výraz whistleblowing poprvé použil ve své stejnojmenné publikaci z roku 1972, kterou spolu se dvěma dalšími kolegy věnoval vystoupením a závěrům konference o profesní odpovědnosti konané v předchozím roce ve Washingtonu (WHISTLE BLOWING: The Report of the Conference on Professional Responsibility. Grossman Publishers, 1972).
Vedle souvislostí spojených s původem a autorstvím výrazu whistleblowing je třeba krátce zmínit i vývoj jeho definice. Sám Ralph Nader přitom whistleblowing definoval jako uvědomělé jednání oznamovatele, který věří, že veřejný zájem je v dané věci nadřazen zájmu organizace, v níž pracuje, a jež spočívá v oznámení o tom, že organizace je zapojena v korupčních, nezákonných, podvodných anebo jinak škodlivých činnostech.
Z hlediska definic whistleblowingu pak bylo později řadu let vycházeno především ze všeobecně respektované definice, která byla formulována poprvé roku 1985 v jednom z odborných článků autorek M. P. Miceliové a J. P. Nearové. Podle této definice se whistleblowingem rozumí určitý mechanismus nebo stav, kdy stávající nebo bývalí zaměstnanci organizace upozorňují na nezákonné, nemorální nebo nelegální chování na pracovišti (organizaci) a obracejí se na instituce nebo orgány, které mohou oznamovanou skutečnost, zpravidla ohrožující veřejnost a veřejný zájem, prošetřit a případně učinit potřebné kroky k nápravě anebo jiná vhodná opatření. V tomto smyslu je tak hlavním cílem whistleblowingu zabránit protiprávnímu jednání a předejít tak negativním důsledkům spojeným s porušením anebo ohrožením veřejného zájmu.
V souvislosti s touto definicí whistleblowingu je přitom pro úplnost ještě třeba upozornit i na některé pozdější definice, které jej definují poněkud restriktivněji, a to ve smyslu svobody projevu a práva na svobodné vyjádření názoru a nesouhlasu, avšak výhradně ve vztahu zaměstnanců v privilegované pozici k externímu orgánu jako příjemci oznámení (např. Peter B. Jubb, 1999).
NahoruWhistleblower
Platí přitom, že ve středobodu všech definic whistleblowingu vždy stojí konkrétní fyzická osoba, která podává oznámení o protiprávním anebo neetickém jednání v rámci organizace a jež je obecně označována jako "whistleblower" (tj. ten, kdo píská na píšťalku). Tato osoba, která je současným anebo bývalým zaměstnancem, popřípadě osobou v jiném smluvním vztahu k organizaci (stážista, student, externí dodavatel služeb apod.), přitom bývá…
