dnes je 28.3.2024

Input:

č. 1868/2009 Sb. NSS; Kompetenční spory: zřízení věcného břemene; zřizování a provozování podzemního a komunikačního vedení

č. 1868/2009 Sb. NSS
Kompetenční spory: zřízení věcného břemene; zřizování a provozování podzemního a komunikačního vedení
k § 147 odst. 2 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění zákona č. 186/2006 Sb.
k § 90 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů (v textu jen „telekomunikační zákon“)*)
Počínaje 1. 1. 2007 nejsou vyvlastňovací úřady oprávněny rozhodovat o zřízení věcného břemene podle § 147 odst. 2 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, pokud již bylo s výkonem oprávnění specifikovaným v § 90 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů, započato. Za této situace je o zřízení věcného břemene oprávněn rozhodnout pouze soud v občanském soudním řízení.
(Podle usnesení zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, ze dne 27. 4. 2009, čj. Konf 126/2008-15)
Prejudikatura: srov. č. 448/2005 Sb. NSS, č. 630/2005 Sb. NSS, č. 676/2005 Sb. NSS a č. 1312/2007 Sb. NSS.
Věc: Spor o pravomoc mezi Okresním soudem v Břeclavi a Městským úřadem v Břeclavi za další účasti akciové společnosti TeliaSonera International Carrier Czech Republic (žalobkyně) a 1) Václava P, 2) Marie B., 3) Věry H., 4) Alžběty K., 5) Ing. Anny M., 6) Pavly V. (žalovaní), ve věci ztížení věcného břemene „zřizování a provozování podzemního komunikačního vedení“.

Dne 23. 12. 2008 navrhla žalobkyně zvláštnímu senátu rozhodnutí sporu o pravomoc podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, který vznikl mezi Městským úřadem v Břeclavi (dále též „Úřad“) a Okresním soudem v Břeclavi, u něhož podala žalobkyně žalobu proti žalovaným o zřízení věcného břemene „zřizování a provozování podzemního komunikačního vedení“ k pozemkům v k. ú. Charvátská Nová Ves.
Rozhodnutím ze dne 29. 4. 2002 zamítl Městský úřad v Břeclavi (jako stavební úřad) návrh žalobkyně na zřízení věcného břemene (uložení optického kabelu) na pozemcích ve vlastnictví žalovaných. Své rozhodnutí zdůvodnil tím, že o zřízení věcného břemene podle § 91 odst. 3 telekomunikačního zákona mohl Úřad rozhodovat pouze v situaci, kdy dosud nedošlo k zahájení, resp. dokončení stavby. V daném případě však byl již optický kabel uložen, a to na pozemku, k němuž žalobkyně nemá právo. Takový případ dle Úřadu řeší § 135c občanského zákoníku, a proto Úřad odkázal žalobkyni na soud. Odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Úřadu zamítl Okresní úřad v Břeclavi dne 16. 9. 2002, v němž se okresní úřad ztotožnil s argumentací Městského úřadu v Břeclavi.
Žalobkyně tedy dne 15. 4. 2003 podala žalobu u Okresního soudu v Břeclavi, v níž se domáhala zřízení věcného břemene ke zmiňovaným pozemkům podle § 135c odst. 3 občanského zákoníku. Okresní soud v Břeclavi usnesením ze dne 2. 8. 2006, čj. 9 C 571/2003-59, řízení o žalobě zastavil s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Městskému úřadu v Břeclavi. V odůvodnění uvedl, že rozhodnutí správního orgánu o zřízení věcného břemene podle §
Nahrávám...
Nahrávám...